Cyklocestovatelská písnička

U nohou mi řetěz chrastí,
předjíždí mě náklaďák,
každý si to někam mastí,
já tu jedu jenom tak.

Chci zas poznat nový obzor,
nestačí mi to, co znám,
na bouračku dávám pozor,
těžko bych se křísil sám.

Vítr fouká jednou do zad,
jindy zase do očí,
nemůže být dobře pořád,
jó, občas se to otočí.

Kopec, ten je spravedlivý,
co sis vyjel, to si sjeď,
člověk se až někdy diví,
jak je dobrej ten náš svět.

Večer koukám ze spacáku,
támhleto je Velkej vůz,
ukazuje na polárku,
a támhle letí Vzdušný bus.

Pokud večer fouká vánek,
místo hvězd jsou mraky jen,
tak si stanem jistím spánek,
abych nebyl promáčen.

Ráno mi pak zvedne víčka
samo Slunce osobně,
nebo od ptáků písnička,
nebo nějak podobně.

Jednou třeba vzbudí mě
běhající veverky,
jindy hlučně ve stromě
hledá datel breberky.

U nohou mi řetěz chrastí,
předjíždí mě náklaďák,
každý si to někam mastí,
já tu jedu jenom tak.

Zamává mi občas mrně,
či palec k nebi zvedne chlap,
a to sílu dodává mně,
to si říkám "makej, šlap".

Hlavní je mít tvrdý gumy,
tvrdou hlavu, jasnej cíl,
prověří se co kdo umí,
a jestli jsem se připravil.

Nezávislá cyklistika,
to je pravá svoboda,
ač i v sedle čas utíká,
tak je to celkem pohoda.

Netrápí tě jízdní řády,
jseš tam, kam sám dojedeš,
když máš lahve plný vody,
tak přespíš tam, kde ty chceš.

U nohou mi řetěz chrastí,
předjíždí mě náklaďák,
každý si to někam mastí,
já tu jedu jenom tak.