Hrnečku vař

U rybníka za Jizerou
rybařila matka s dcerou.

"Jak vám to jde? Berou, berou?"

Zeptal se jich ňákej branec,
co s sebou táh velkej ranec.

"Áále – najíme se asi v šenku,
vzali nám jen peněženku."

"Rybolov se nevyplácí
– ušetřím vám trochu práci:

Tenhle hrnek divy umí,
profík žasne, a laik čumí.

Pro snížení namáhání,
má hlasové ovládání!

Přepadl vás náhle hlad?
Stačí heslo zavolat!

Zrovna běží promoakce,
za dva litry je to láce!

Není důvod k prodlevě,
vždyť hrnek je ve slevě!

Nesmíte už váhat více,
zdarma přidám ještě lžíce!"

Důvěřivé jsou ty ženy,
pro hrnec se vzdaly měny.

Přestaly čas s pruty mařit,
rozběhly se domů vařit.

"Tahle věc je teďka naše!
Najíme se skvělé kaše.

Nevyznám se v týhle době,
ovládání nechám tobě."

Tak obsluhou na mou věru,
pověřila matka dceru.

Týden, dva šlo všechno zhladka.
Až jednou zapla hrnec matka!

Dcera byla někde pryč,
trhat kytky, kopat míč...

Matka nejdřív klidně svačí,
"Hele hrnku, to už stačí!

Vypni se už kastrole,
vždyť kaše je na stole!

Jseš moc pilnej zdá se mi,
kaše už je na zemi!"

Matka marně láteří.
I s kaší jede ze dveří.

Jídlo ji teď proudem neslo,
zapomněla asi heslo.

Co se k sobě smůly vešlo,
dovolat se dceři nešlo.

Jako vždycky v máji,
měla kredit v háji.

Že do textovek byla cvok,
vydrží jí jenom rok.

Když šla večer dcera domů
tak zvolala: "U sta hromů!

Pokrok nikdo nezkrotí,
jídlo mi jde naproti!"

Postupuje k domu blíže,
jak hladově kaši líže.

Od domu ji dělí most,
nahlas křičí: "Hrnku, dost!"

Vypravuje kdosi stranou:
"Přestal jak na zavolanou.

Je to asi, kurnik šopa
nějakej šmejd z Teleshopa."

Zatím matka pouští zlost:
"Už mám toho hrnku dost!

Teď se musím měsíc stydět,
nechci ho tu víckrát vidět!

Koukni – máme po bazénu,
ten hrnek jde do skanzenu!"

Jak řekla tak udělala,
rychle hrnek darovala.

A v kuchyni má novou chloubu
– mikrovlnnou troubu.

"Teď budem mít klidné žití,
je k ní návod k použití!"

V troubě cinknul zvonec
a vaření je konec.