Mrazík

(částečně inspirováno létem 2003)

Bylo vedro, vážně hic.
Už hodně dlouho, přes měsíc.

Avgust začal právě,
skončil jůl,
teplo krávě,
zpocen vůl.

Lidem teplo ještě více,
přenesme se do světnice:

Když k obědu sedli,
o chládku řeči vedli.

Macecha vše rychle sní,
pak naivně nahlas sní:

"Kdyby tak teď byla zima,
tělo samá omrzlina."

To přání je hned rázem
pro Nastěnku rozkazem.

"Už je mi tu vážně horko,
za Mrazíkem spěchej borko!

Táhni za ním do háje,
ať si tam furt nehraje.

Porád nám jen dědek radí,
tak ať to tu trochu zchladí!"

Nástěnka si myslí svoji,
odporovat se však bojí.

Za chviličku už je v lese,
minerálku s sebou nese.

Když tu vidí Mrazíka
– na pařezu naříká.

"Je mi teplo děvče, teplo
už to se mnou skoro seklo.

Gorjáčija pagoda,
nevyhnal by psovoda.

Proč v tom vedru běháš holka,
z toho jenom infarkt kouká ?!"

Když se Mrazík napije,
Nasťa srdce vylije:

"Macecha se nechce tavit,
proto tě mám rychle najít.

Nechce se už potit více,
mrazák chce mít ze světnice."

"Ať dá pokoj, baba jetá,
sám teď chcípu z toho léta,

vždyť je hic i ve stínu,
slyšel jsem tu novinu,

že zem je v teplým stádiu,
hlásili to v rádiu.

A efekty veliký
mají všechny skleníky.

Radili v tom rádiu,
ať se v horku napiju.

A jak mi to pomůže,
když chci sněhový rohože?

Potěj se mi už i vlasy,
kožich měním za kraťasy."

"A kdy se nám vyčasí
tohle teplý počasí?"

"Počasí dám volný průchod,
zasloužím si přece důchod.

Nemá šance moje práce,
tak pojedu na vakace.

Upravuju svoje sáně,
kolečka teď dávám na ně.

A že z vedra skoro hynu,
chtěl bych tam dát taky klímu.

Teď už musím vážně jet,
ať stihnu skouknout celej svět."

Mrazík odjel daleko,
rampouchy jsou naměkko.

Že je všechny opustil,
nemá ten film druhý díl.