
5
5
Cookies
Stránka testována v prohlížečích
při 176x220 až 1680x1050 px (ne všechny kombinace).
Důraz na FF při 1600x900 px.
Krev a mlíko chtěl's mít holku,
a veselý dítka,
teď tě vedou z tvýho dvorku,
sen trhá se jak nitka.
Odvádí tě armáda,
teď tě budou cvičit,
jaká je to paráda,
všecho kolem ničit.
Vojna z tebe udělá
železnýho muže,
co mu problém nedělá
pošlapávat růže.
Teď máš důvod k veselí
– když se budeš snažit,
budeš prý chlap z oceli
– stačí trochu vraždit.
Zatím ale posloucháš
s hvězdičkama floutka,
a i když si to vymlouváš
– jseš dřevěná loutka.
Není tady tvoje holka,
jen tý krve je tu dost,
smrt se hodně zblízka kouká,
marně prosíš o milost.
Všude se tu střílí,
v tom přilítlo olovo,
jseš jak papír bílý,
to je konec – mrtvolo.
Usmálo se na tě štěstí,
tak se raduj hochu,
teď budeš mít na náměstí
mramorovou sochu!
Přijmou do firmy nového zaměstnance a vezme si ho do parády mistr:
„Tak tady máš koště, mladej, a jdi zamést halu.”
„Ale já jsem inženýr?!”
„Aha…”, škrábe se mistr na hlavě, „tak já ti to ukážu.”
S životem je to jako s hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje.
[Lucius Annaeus Seneca]
(c) Ing. Martin Adámek, www.adamek.cz , Náchod