Hledat na tomto webu

Vzpomněl jsem si na jeden názorný příklad, s jehož pomocí nám doc. Skalská při přednášce ze statistiky vysvětlovala, proč je potřeba ověřit nezávislost vstupních veličin, které porovnáváme. Teď jsem to nejspíš formuloval dost nepřesně, až špatně, statistici prominou, případně mě opraví v diskuzi. Podstatný je princip: Když něco vyhodnocujete, musíte si (za pomoci "testu nezávislosti", jestli si dobře pamatuji) zkontrolovat, jestli mezi porovnávanými veličinami není nějaká skrytá závislost, nebo řekněme podmíněnost, se kterou nepočítáte.

Teď tedy ten názorný příklad:

Představte si, že budete dělat výzkum na jedné základní škole. Od prvního do devátého ročníku si vezmete dítě po dítěti, každému dáte vyplnit vědomostní test, který prověří, jaké má naučené znalosti, a každé to dítě zvážíte.

Získáte tabulku hmotností a tabulku bodového ohodnocení výsledků znalostního testu.

Lze předpokládat, že prvňáci jsou lehčí než deváťáci, a že prvňáci mají horší výsledky ve vědomostním testu, než deváťáci. Prostě proto, že deváťáci jsou starší, a během těch osmi let navíc se stihli víc naučit, a taky stihli nabrat centimetry na výšce a kilogramy na hmotnosti. To je celkem normální.

Jenže když někdo pomine tu závislost na věku (nebo na příslušnosti ke školnímu ročníku), tak výsledek takového výzkumu může násilně interpretovat tak, že "děti s větší hmotností mají větší znalosti".

Doslovně vzato, bude mít pravdu. Ale vzato v kontextu celého významu tak, jak to patrně budou čtenáři chápat, je to lež. Protože když někdo začne své děti vykrmovat, aby ztloustly, tak se to samo o sobě na jejich znalostech neprojeví (leda že by se pod tlouštíkem propadla podlaha, a on by pak při pobytu na chirurgii měl spoustu času studovat…). Zkrátka, musíte si dávat pozor na to, jak je co interpretováno.

Skoro všechno se dá překroutit. Jako malý jsem poslouchal desky se Spejblem a Hurvínkem – a Hurvínek se tam jednou zmínil, že v jednom závodě byl druhý, zatímco taťulda skončil předposlední. A pak dodal, že závodili jen oni dva, což na výsledek vrhlo úplně jiné světlo.

A pak po internetu koloval vtip popisující, jak marketingové oddělení prohrálo dva zápasy s programátory, a pak se na firemní nástěnce objevilo něco v tom smyslu, že programátorům sezóna nevyšla, protože vyhráli jen dvakrát, zatímco marketing v úspěšné sezóně zvítězil ve všech zápasech kromě dvou.

Prostě vytrhávání z kontextu je mocné, a proto nevěřím ani tomu, co v televizi vidím, že někdo "opravdu řekl" na kameru. Nikdy nemůžu vědět, z jakého kontextu to bylo vystřiženo.

Kdysi jsem někde zahlédl citát "Jsou tři druhy lží: Lži, prohnané lži a statistiky" (nebo tak nějak, tuším že jsem ho tehdy zahlédl v angličtině, oficiální překlad tedy může být trošku jiný) – autora si bohužel nepamatuji.

Takže pozor na to, nevěřte statistikám – Vám předkládané "výsledky" mohly vzniknout vytržením z kontextu, který Vám není představen. Všechno se dá interpretovat všelijak.

S podobným cílem, jako já tento článek, kdysi kdosi sepsal "Studii o škodlivosti chleba ". Doporučuji se na ni podívat – pro zamyšlení i pro pobavení.

Komentáře k tomuto článku na mém blogu