Hledat na tomto webu

Toto je rozepsaný koncept


 

Jak to vypadá, když cyklocestovatel s praxí v cestování na kole po Evropě vyrazí nově ne na kole, ale s historickou dodávkou (mikrobusem) Škoda 1203?
Obě technologie porovnává:

Porovnání – rozdíly mezi jízdním Škodou 1203 a jízdním kolem jako prostředku pro cestování

Seřazeno přibližně od nevýhod Škody 1203 oproti kolu k jejím výhodám:

Nevýhody 1203 oproti kolu

• Větší náročnost finanční (když se člověk krotí a s lehkou nohou poklidně cestuje, tak může jet se spotřebou dvou moderních osobních aut; při svižnější jízdě není problém se dostat nad tři; (Ale benzín+aditiva jsou ve výdajích za auto až to poslední))
• Větší náročnost psychická
  – stres, nepředvídatelnost (vše méně záleží na mně a mé vytrvalosti, více na náhodě, co se vysype)
• Kupodivu podobná náročnost fyzická (celková únava téměř srovnatelná, v přepočtu na čas určitě, na km asi ne)
  Pohodlí nijaké zvláštní, a to má naštěstí 1203 spoustu místa na nohy. Cestovat někam osobním autem nebo sedačkami napěchovaným autobusem je za trest, oproti tomu je kolo úplně zlaté – nohy se pro svoji spokojenost potřebují ideálně hýbat (kolo je super), nebo když už se nehýbou, tak chtějí být aspoň natažené (z veškerého automobilového utrpení je 1203 jedna z lepších možností, jako všechny dodávky, tedy aspoň pro řidiče)
• Nedá se fotit v zatáčkách mimo obec, protože auto je oproti kolu výrazně širší, a nejde s ním celým sjet za krajnici
• Ve městě se krouží kolem centra, hledá se místo k zaparkování, nedá se do centra vjet, ani po pěší zóně vejít a vést vozidlo vedle sebe (zákazy vjezdu, jednosměrky, sloupky proti vícestopým vozidlům)
  V centru má s sebo člověk jen to, co si extra vezme (foťák, deník, nějaké drobné jídlo), ostatní je kdesi v autě, takže to pak přináší nevýhody cestování na lehko, kdy člověk potřebuje to či ono, a má to v kempu ve stanu (při cestování nalehko), nebo na parkovišti (při cestování autem). Cyklocestovatel si může kdykoliv vzpomenout na cokoliv, co má s sebou, a má to u sebe i na pěší zóně.
  Nutnost se vracet pro auto. V tomhle ještě nemám moc velkou praxi, takže jsem si vždy radši vyfotil jméno ulice, kde jsme auta nechali. Našli jsme je i bez toho, ale jistota je jistota. Při cestování jsem zvyklý nalézt na první pokus centrum (na kole, kde člověka neomezují sloupky a zákazy), to stačí jet za nosem; a v krátké době nalézt požadovaný výjezd (podle slunce a hodinek, nebo podle satelitních antén na domech, koukajících vesměs k rovníku), pokud do toho člověku nevleze nějaká dálnice (ke které vedou všechny ukazatele, aniž by ji člověk mohl použít), obchvat, či jiná navigační zákeřnost. Ale najít v centru konkrétní místo dvakrát, to jsem na kole obvykle nepotřeboval. Nicméně s auty se nám to zatím vždy podařilo, ještě jsme nepřišli domů bez nich.
• Nedá se dostat např. na pláž a přespat tam se vším - celkově je to podobné jako s centrem města. A s tou pláží to trochu platí i pro lehokolo - i přes nepříjemně širší kola než na treku (na lehokole mám průměr kol 26 palců, obvyklý pro horská kola, takže je menší nabídka silničních plášťů) se naložené lehokolo při tlačení v písku dost boří, a díky své konstrukci nelze na rozdíl od běžného treku při tlačení nadzvedávat a táhnout za sebou (vedle sebe). Na kole si vezmete kolo skoro na jakoukoliv pláž a přespíte luxusně přímo na ní, s výhledem na pohyb Slunce, se spánkem u špolouchajících vln, s půlnočním koupáním. Auto necháte na druhém konci obsazeného kempu a jdete k pláži mastňácky na skok s jednou malou taškou – zaplavat a zpět. S kompletním noclehem na pláži se to vůbec nedá srovnávat.
• Vedru v autě člověk neuteče (snad částečně dešti), ve venkovních teplotách nad 40 °C (zažil jsem i při cestování na kole, i při cestování s 1203) je asi lepší kolo. Sice ani to není výhra, ale člověk aspoň není zavřený, a nemá hned vedle sebe zdroj tepla o teplotě 80 – 95 °C. Nehledě na to, že občas člověk musí v autě zapnout alespoň zadní topení (pro cestující, 1203 je luxusní vůz, a na rozdíl od mnohých dovozových mikrobusů z 90. let má v základní výbavě dvě topení), aby zchladil motor.
• Díly - univerzálnost napříč dobou a místem - cokkoliv na kolo kdekoliv, ale díly na auto jsou zaměnitelné jen v rámci modelové řady
• Večer je v autě teplo (od motoru a převodovky) - to je zdánlivě příjemné, ale výhoda to není, protože o to větší zima je ráno okolo páté hodiny. Člověk se večer méně oblékne (příp. se rovnou zpotí), ale teplo z auta uteče, a ráno je větší kosa, než kdyby se člověk večer oblékl a nezpotil. Takže pak jsem auto záměrně večer větral, abych se do spacáku mohl obléknout.
• Navigace – na kole si člověk nakalibruje tachometr podle reálného obvodu kola, a pak vidí hodnotu denního počitadla s přesností na desetiny (nebo i setiny, ale to už je zbytečné) kilometru. Ve 1203 nejen, že je jen počitadlo na celé kilometry (tzn. odbočka za 1 km nejde odměřit, pokud na tachometr náhodou teď právě neskočila nová hodnota, protože při měření vzdálenosti z místa A do místa B je chyba až 2x0,5 = 1 km), tzn. vzdálenosti do cca. 3 km je nutno odhadovat, u vyšších vzdáleností už se dá chyba 1 km považovat za navigačně přijatelné zaokrouhlení; a navíc když moje 1203 s aktuálním obutím ujede 100 km, tak jich ukáže 91. Takže večer při výpočtu ujeté vzdálenosti násobím x1,1 a dostanu přesný (na celé km) výsledek; při jízdě pro navigační účely (tam a tam budem, až na tachometru bude taková a taková hodnota) násobím x0,9 a dostávám výsledek s 10% chybou (která se buď dá zanedbat, nebo s ní počítám). Ale ani jedno mi až tak moc nevadí, hledání cesty mě baví, k cestování patří, kdyby mě navigace nebavila, tak bych si pořídil GPS. Ale navigace mě baví a radši se spoléhám na sebe než na něčí algoritmus v navigačním přístroji, který neví, co přesně chci, takže mi trocha výpočtů a odhadů až tak moc nevadí, člověk se aspoň procvičí.

Srovnatelné

• Okolojedoucí fandí podobně jako na kole, možná trochu méně, ale přece. Pro exhibicionisty jsou dobré obě technologie.
  I když - cyklocestovatelů jsou tuny, ale s 1203 až tak moc lidí necestuje.
  Obecně je dobré s 1203 vyjet mimo území ČS (mám zkušenost s PL a H), protože tady ji lidé mají spojenou s různými vzpomínkami, pamatují si především dosluhující vraky, které pracovaly do rozpadnutí, a podle toho vypadaly a fungovaly.
  Zatímco v zahraničí je to prostě nádherné staré auto překrásných tvarů a esteticky dokonalých linií, které tam navíc skoro nikdo nezná. A možná tam trochu parazituje na slávě VW Transporteru prvních dvou generací, kterého tak trochu připomíná, aniž by o to usilovala - prostě je to podobně velké auto z podobného období.

Výhody 1203 oproti kolu

• Za drobnou výhodu lze považovat, že se dá cestovat v poměrně normálním oblečení, i když hrozí, že se co chvíli zmaže při nějaké opravě, pokud se na ni člověk nepřevlékne. I když to nemusí být výhoda – je lepší se potit v elastickém plavkovinovém cyklistickém dresu, než ve volném textilním tričku.
• částečně rychlost – nicméně, pokud jde o čas, tak místo vydělávání na benzín před cestou je lepší tutéž dobu rovnou reálně cestovat
  a ani ta není kdovíjak závratná, a stejně se hodně času ztratí různou cestovatelskou činností (focení, prohlížení, psaní, vaření, apod.), někdy u auta i časově náročnější (Focení je otrava pořád - na kole jsem snil o autu, kde může být foťák pořád nachystaný, a nemusí se pro každé focení dolovat z vodotěsné brašny; v autě jsem snil o kole, u kterého se dá fotit kdekoliv (pokud se dá sjet s kolem úplně mimo silnici) a nemusí se přitom ani opouštět pracoviště řidiče)
  maximálka dokonce může být větší na kole, výhodou historického mikrobusu (nebo třeba traktoru, nebo jiného vhodného dopravního prostředku vhodného pro cestování) je, že oproti naloženému kolu podstatně rychleji vyjíždí kopce, a jede tak mimo obec v podstatě pořád skoro stejně rychle. Ona 1203 sice do kopce nejede kdovíjak rychle, ale to je jen pokřivený pohled automobilisty, oproti jízdnímu kolu je pořád vrchařka.
  přesun může být rychlejší (při návratu z Maďarska jsme za jeden den ujeli 440 km), jenže to není žádné cestování, to je sebedoprava, úprk, který s cestováním (poznáváním) nemá nic společného
• prostor, kapacita (na delší cestu bych si určitě vzal NB i s ergonomickými vstupními perifériemi pro průběžné psaní článků a zpracovávání fotek, i když to sníží pocit pohody na dovolené) (a část kapacity je naplněna tím, co auto veze samo pro sebe - díly, více nářadí, PHM)
  Péřový spacák (Warmpeace) se mohl pohodlně rozvalovat ve velkém skladovacím obalu, což mu prospívá rozhodně více, než když se musí krčit v kompresním obalu v cyklistické brašně.
  Člověk s sebou pobere více tekutin na pití, a navíc si může předem uvařit teplý čaj do termosky. Ale za volantem 1203 se pije hůř než na kole nebo v moderním autě, protože člověk má pořád něco na práci (řídit, aby jel pořád rovně; velmi opatrně řadit, aby zařadil jen jednu rychlost a nemusel otevírat převodovku...). A potřeba pití je taková zrádná – člověk má pocit, že nic nedělá, nenamáhá se, nepotí se, nemá žízeň... a pak ho večer bolí hlava, a neví proč. Za volantem 1203 je potřeba na pití víc myslet a pít z principu a zkušenostního vědomí potřeby, nikoliv aktuálního pocitu potřeby. Tedy aspoň v mém případě. I ve 1203 se mi dost osvědčilo používat cyklistickou lahev (R&B), snad proto, že se dá obsluhovat jednou rukou – v moderních autech piji z běžné PET, své auto uřídím i nohama, ale ve 1203 není na nějaké šroubování čas. A hlavně jsem si musel nalézt místo, kam si lahev dát, abych se k ní za jízdy dostal (mezi sedačkami, jako v jiných autech, to nejde, tam je motor). Ale objevil jsem ideální místo za opěradlem spolujezdce, a pití bylo ok.
• Po dokončení obytné/expediční zástavby by asi nastala nějaká úspora času v tom, že by se nemuselo rozbalovat a balit spaní a vaření. I když – vyběhnuvší jídlo se na kole myje jen z ešusu a bomby, louka se neřeší. V obytném autě se musí mýt kredenc, resp. spodek vařiče. A postel by sloužila i k sezení, takže úplně rozbalená také být nemůže.
  Takže když bude hotový interiér, tak si s sebou člověk poveze de facto trvale postavený stan s trvale rozmístěnými věcmi. A spát pod širákem se dá i vedle auta.
• Když v noci najednou v rozporu s večerním odhadem nečekaně začne pršet a člověk spí pod širákem, tak stačí snadno a rychle zalézt do auta a dospat v něm (srpen 2013, sraz 1203 ). Na kole je potřeba fofrem postavit stan (večer, v noci - např. v kopcích někde na polsko-slovenském pohraničí to byl zážitek, když všude byly stromy, jejich kořeny a jiné nerovnosti - karimatka je na plochu méně náročná než stan) nebo se nad ránem rozhodovat, jestli má vůbec smysl stan na tu chvilku stavět (pláštěnkové provizorium se neosvědčilo - cesta podél Labe 2005, u Jaroměře), takže někdy je nejlepší se prostě sbalit a nedospaný vyrazit neplánovaně brzo (Rumunsko 2007). Protože to, že by vás pumpař nechal dospat v kanceláři, se nestává až tak často (2011, západní Polsko - dzięki, Andrzej). No jo, dost rád spím pod širákem (totální komfort, brašna s jídlem je na kole a přitom u hlavy, totální výhled na hvězdnatou oblohu i do okolí, velká úspora času, a navíc mě nebaví balit stan) a ne vždy se dá večer správně odhadnout počasí pro celou následující noc.
• déšť (pořádně nevyzkoušeno, navíc u 1203 není průchod mezi kabinou a obytným prostorem, ale pořád věřím, že oproti kolu, kde je déšť nepříjemný, či dokonce lehokolu,kde je déšť neštěstí, je to lepší; i když pak při couvání není nic moc vidět v pravém zrcátku, apod.)
• Potvrdil se předpoklad, že velikánským přínosem auta oproti kolu je možnost kdykoliv (pořád) nabíjet mobil a baterie do foťáku. Právě kvůli cestování na kole jsem při výběru foťáku kladl důraz mj. na to, aby byl na tužkové články, ale i nástupce mého foťáku (EVF ultrazoom, to lepší z velkých kompaktů) už má svůj akupak, a pokud člověk bude koukat po zrcadlovce, tak tam je to s tužkovými články bez šance. Takže člověk bude odkázán na nabíjení konečného počtu akumulátorů. Stejně tak jsem při cestování s 1203 nemusel měnit baterii v mobilu. Prostě jsem ji nabil. A ještě jsem ho mohl občas použít i jako zdroj hudby (což provází zvýšená spotřeba elektřiny z baterie). Kouzelná zásuvka pod volantem vše řeší.
  Ačkoliv – v bývalé Jugoslávii jsem si na kole párkrát zkusil nocleh na benzínce, a hodně jsem mu pak holdoval při cestě okolo Polska – přináší mj. tu výhodu, že během spánku si člověk může nechat nabíjet baterie do foťáku, a ráno a večer i mobil. Takže pak jsem to nabíjení celkem stíhal i na kole (a ještě se na benzínce nechá usušit mokré oblečení - sice na lehokole během 20 minut bude zase durch, ale jde o ten ranní komfort - lézt ráno ve 12 °C do totálně mokrého studeného oblečení, po třech dnech jízdy v chladu a trvalém mokru, není úplně balada).
  Navíc, jak se ukázalo, kdykoliv nabitelný mobil má tu nevýhodu, že je pořád zapnutý, což vnáší do cestovatelské jinak celkem pohody jistý stresový faktor.
• Každopádně je to zajímavá zkušenost. I přes mnohé nevýhody a i přes jistou neefektivitu cestování dvanáctsettrojkou v poměru náročnost přípravy vs. přínos při cestě (stres z příprav vs následný relax; vydělávat na benzín, ne rovnou cestovat zadarmo) jsem rozhodně rád, že jsem si to zkusil. Je to něco jiného, a pokud má člověk to auto rád a baví ho s ním jezdit (nikoliv ho opravovat, to jsou dvě různé, ale bohužel související věci), tak to stojí za to. Jsem rád, že si jednou na smrtelné posteli nebudu muset vyčítat, že jsem neokusil cestování s 1203. Je škoda, že se přípravy nestihly rychleji (a to je právě ten stres z bezmoci (outsourcingu), když je člověk z cestování na kole zvyklý spoléhat se výhradně sám na sebe, a pak změní technnologii, a musí vycházet z termínů a plných kalendářů jiných lidí), a když už byla obě auta připravena, tak zase nebyl dostatečně dlouhý souvislý průnik volných míst v mém a kolegově kalendáři, takže jsme jeli jen na chvilku, a příliš jsme hnali, nebylo to cestování. Kdyby to bývalo termínově vyšlo lépe, mohli jsme mít dvakrát víc muziky za stejné peníze a za stejný vstupní stres. Ale vyšlo to, jak to vyšlo, a lepší alespoň tak, než vůbec. Sice to moc nebylo cestování tak, jako ho chápu, ale aspoň jsme vyzkoušeli technologii a získali nějaké úvodní zkušenosti. Podobně jsem v r. 2010 v září na poslední chvíli po zpoždění v dodání lehokola místo původně plánované cesty okolo Polska (realizoval jsem ji v létě dalšího roku) aspoň během pár dní nakoukl do JZ Polska, abych se podíval aspoň symbolicky aspoň někam. A mělo to ten přínos, že jsem si předem před velkou akcí v malém stručně vyzkoušel novou technologii. Tak podobně měl smysl i ten letošní úprk s nedovybavenou 1203.

Poznámka

• Jistou nevýhodou 1203 je větrání – na kole funguje samo, v moderních autech se mi pro účinné bezprůvanové větrání nejvíce osvědčilo otevírání okénka spolujezdce.
  Ve 1203 ale nemám (nechci mít, fakt se tam nehodí) elektrické ovládání oken, a navíc je o něco širší, než osobní auto. Ale cestou do Maďarska jsem se naučil obsluhovat okénko spolujezdce za jízdy – stačí přehodit levou ruku přes horní popruh tříbodového pásu, trochu se vyklonit (lehnout si na motor), a okénko jde v klidu stáhnout či vytáhnout za jízdy.

Závěr? Kolo, ba až boty.

Tolik tedy podrobný rozpis rozdílů.
Abych pravdu řekl, díky složitosti auta, ve srovnání s kolem a díky počtu věcí, které se mhou rozbít a které je potřeba řešit,
jsem zatoužil nejen po návratu k jízdnímu kolu (a snad nejen lehokolu, ale ke klasickému treku, kde je všeho také méně, a kde si drtivou většinu věcí opravím sám přímo na silnici s minimem nářadí a dílů),
ale dokonce po pěší chůzi. Prostě koupit velký batoh, snad si ho jen při svém denním režimu nechat doplnit o pouka na blikačky a nějaký ten reflex, naplnit ho věcmi, a jít.
Pokud člověk chápe dovolenou a cestování částečně jako relax, odreagování, něco, co člověku přinese klid a pohodu, tak na to cestování s historickým autem až tak moc dobré není (posuzuji to ze svého pohledu, kdy si toho na autě sám moc neudělám, a vše musím nějak řešit, zařizovat, obíhat, urgovat, apod.). Příprava na takovou cestu je pak spíáš silný stresující faktor do běžného života. S tím se cestování na kole s pár hodinami čištění, výměn dílů, seřizování, dotahování, mazání kola a s nákupem několika běžně dostupných náhradních dílů nedá srovnávat.

To ale neznamená, že bych chtěl s cestováním dvandou seknout, to rozhodně ne. Jen nehodlám seknout s cyklocestováním, resp. se k němu chci vrátit (v poslední době mi pro 1203 nějak na kolo nezbýval čas). Takže budu muset všechno nějak prostřídat. Kolo a 1203. A ještě bych si chtěl konečně klasicky na těžko sjet řeku, zatím jsem na vodu jezdil jen mastňácky s doprovodným autem nebo autobusem. A ještě mě láká ta pěší chůze, a tohle, a tamto... A člověk taky musí chodit do práce... sice se pár lidí cestováním živí, jenže vyprávět pár prezentací pořád do kola (a většinou tu aktuální, nejnovější), to by asi bylo poněkud ke zbláznění, a z příjemného koníčku by člověku mohla být otrava. Takže je asi lepší si prezentacemi na cestování jen občas přivydělat, aby to člověka pořád bavilo, aby to byl příjemný zážitek a ne každodenní rutina.

Pozitivnější, než se může zdát

Zdá se vám, že ten článek vyznívá příliš negativně? Proč? Prostě to je můj pohled, cestování na kole mi při zahrnutí veškerého kontextu a příprav přijde být snadnější a pohodovější než cestování historickou dodávkou. Ale to přece ničemu nevadí.
Můžete klidně vyjet novějším autem (budete to mít mnohem snadnější, a finančně vás to taky vyjde levněji), my jsme jeli starými auty, protože je máme rádi a chtěli jsme s nimi jet.

A hlavně – podívejte se na to z té druhé stránky. Nemusíte si říkat, že někam vyjedete, až budete mít (peníze na) nějaké konkrétní auto, a tohle a tamto... prostě vemte kolo a vyjeďte. Anebo to modernější auto. Teď je doba, kdy je nejlevnější cca. Favorit, stodvacítka už je pomalu veterán, a občas už můžete narazit i na Felicii, kterou někdo nechá za odvoz a přepis. Starší auto je jen úmyslná komplikace z nadšení, z touhy jet právě takovým autem.
Chcete-li cestovat (jakkoliv, nějak jednoduše), tak si sežeňte nějaké levné či bezplatné moderní auto z devadesátých let, nebo jízdní kolo, nebo boty a batoh, a můžete vyrazit na cestu.
To by mělo být hlavní poslání tohoto článku: Nemá smysl si vymýšlet zbytečné překážky "Budu cestovat, až si pořídím tohle, koupím tamto, seženo ono, a vydělám na ty, ty, a ty úplně zbytečné náklady.". Prostě se sbalte, a běžte nebo jeďte, máte-li čas a možnost. Musíte mít jen jedno: Chuť.

Poznámka

Neměl jsem ji moc dokonale zabydlenou - jen jsme vyndali prostřední řadu sedaček, spal jsem na podlaze
Vařil jsem na malém cyklo-pěško-turistickém vařiči Campingaz, neměl jsem s sebou klasický velký dvouplotýnkový campingový vařič Sport (?) s velkou bombou
A neměl jsem stůl pro NB ani druhou baterii a měnič (a vzhledem ke krátkosti skace ani ten NB), ani plošinu pro focení ze střechy, ani pár dalších úprav, které jsem si pro cestování vymyslel, ale vzhledem k časovému skluzu při přípravách auta (prioritu měly ty části, které se starají o to, aby auto jelo, řídilo a brzdilo) jsem se bez nich při tomto krátkém výletu obešel. S nimi bych třeba (hlavně při delší cestě) přínos velkého auta vnímal jinak.

Okamžité mobilní zpracování dat?

Další věc je, že drtivou materiálů z cest na kole mám stále nezpracovanou. Na kole jsem cestoval vždy bez PC, měl jsem s sebou jen mobil (později smartphone), papírové deníky, foťák (později digitální s patřičným příslušenstvím) a později i USB flash s nějakými daty (později i s přenosným Total Commanderem). Dnes už bych asi při cestě na kole dost vážně uvažoval o netbooku, který by sice moc nešel použít na fotky, aspoň ne systematicky na všechny, ale mohl bych na něm psát deník, aby k něčemu byl. Protože některé kusy (nebo plošný výběr z) deníku by byly použitelné jako samostatné články, ale ze starých cest z papíru to není kdy zpracovat. Na druhou stranu, vysedávat či vylehávat na cestách u počítače, to je jistý návrat ke stresu běžného života, jistá otrava navíc, více péče o něco, více povinností cestou, a značná ztráta času, kterou člověk může věnovat cestování. Sice se mi líbí představa, že bych přímo na cestě večer v autě psal články, vybíral fotky, ba i stříhal a někde přes WiFi publikoval videa, ale na druhou stranu si vůbec nejsem jist, jak bych to stíhal a jak by to ovlivnilo harmonogram cesty.

(Navíc se částečně nabízí myšlenka, že by se dalo vyrazit na strašně dlouho, ergo tedy někam dál, a třeba jeden den v týdnu pracovat pro svého zaměstnavatele, aby se dalo zmizet na dlouho, cestovat,a přitom se i částečně věnovat běžné práci, jenže na druhou stranu, práce fyzicky na pracovišti má velkou výhodu v lepší spolupráci, jasné dohodě, co má být jak, možnosti diskuze, porovnání, a okamžité úpravy toho či onoho podle potřeb. Nehledě na to, že by mohla být potíž s rychlostí internetu nedostačující pro práci, vzhledem k tomu, že při ladění webů je potřeba co chvíli vyčistit cache prohlížeče, tedy i následně stahovat znovu veškerou grafiku a další datově objemný obsah vyvíjeného webu.)

Geneze

Jak k té změně cestovatelské technologie došlo?

Mám rád užitková auta (dodávky, mikrobusy, apod.) a baví mě s nimi jezdit (jezdil jsem s různými dodávkami od Opelu Combo přes Forda Transita, Peugeota J5 maxi, až po Iveco Daily v největším provedení, občas s nějakým přívěsěm, jednoosým nebržděným, nebo tandemovým bržděným – tolik poznámka pro ty, kdož by se chtěli divit, že se cyklista najednou zbláznil a z ničeho nic někam vyrazil s dodávkou).
Mám rád veterány, hlavně Škodovky z druhé poloviny dvacátého století.
A tak jsem si před pár lety logicky pořídil Škodu 1203. Protože je to užitková škodovka z druhé poloviny 20. století… vlastně tak nějak doslova, protože byla vyvíjena a pak vyráběna (+ průběžně lehce modernizována) tak dlouho, že v sobě má díly z mnoha různých osobních škodovek. Takže už když vyjela z továrny, byla pojízdná vzorkovna výroby škodovek za desítky let. Několik v jednom.

Původně jsem ji chtěl jen jako veterána. Ale pak jsem zatoužil procestovat jednu konkrétní trasu, jejíž některé úseky v různých jejích částech už jsem na kole projel, a vím, že na kole tu trasu nechci jet, není pro něj vhodná, protože je na ní příliš velký provoz (a když to říkám já, tak už je co říct, na kole cestuji podle automap, nejlépe podle jedné pro tři státy, a shodou různých okolností už jsem v minulosti při cestování na kole zažil i rozhovor s dálniční policií).
Docela dlouho jsem uvažoval o tom, že bych tu trasu zkusil vzít stopem, když to není na kolo, i když se stopem nemám zkušenosti.
Až pak se do toho sama odjinud z jiných důvodů přimotala ta dvanáctsettrojka, v jejímž technickém průkazu se objevilo mé jméno. A po nějaké další době mě napadlo tyto dvě větve svých aktivit spojit – tu trasu projet dvanáctsettrojkou. Následovala další doba příprav teoretických i praktických, a zatím to reálně došlo do toho stadia, že jsem s ní (a s kolegou, který jel jako mechanik výpravy, a jeho valníkovou Š 1203) dal tuto cestu do Maďarska
Co (a kdy a jak) bude dál, se uvidí, představy jsou různé, plánů je hodně, času málo (asi to zní jako "výmluv hodně"). Něco nějak bude, něco tuším, něco vím, leccos chci, z něčeho si vyberu, něčemu dám přednost, předem neprozradím nic.

(Sice jsem se časem, když jsem praktickým používáním zjistil, že rozumná cestovní rychlost pro moji Š 1203 je 60, max. 70 km/h (umí reálně jet i 100 km/h, ale to je maximálka, ne rozumná dlouhodobá rychlost) začal bát, jestli na mé vysněné trase, kde se bojím jet na kole, nebudu s dvandou příliš zdržovat provoz, ale pak jsem nedávno zjistil, že podobně, jako je u nás pro náklaďáky nad 3,5 t maximálka 80 km/h, tak v Polsku, jehož se ta trasa dost týká, je to na běžné silnici 70.)