Závěrečný díl trilogie Bastardi je venku. Proč v něm hraju?
5
5
Cookies
Stránka testována v prohlížečích
při 176x220 až 1680x1050 px (ne všechny kombinace).
Důraz na FF při 1280x1024 px.
Ostří sekery se míhá vzduchem,
a ať se podrbu za kterýmkoliv uchem,
tak nerozumím tomu,
proč někdo seká do zdravého stromu.
Pětadvacet let tu stál
vítr na jeho listy hrál.
Pod stínem jeho větví si hrálo dětí přes tisíc,
a kyslík jeho listů dýchalo lidí snad ještě víc.
Ty děti už jsou vesměs dospělé,
ze stromu teď zbude kupka popele.
Nikomu tu léta nevadil,
až teď na jednoho vola narazil.
Stínem léta děti chránil,
a mohl chránit dál,
sekeře se však neubránil,
při pádu kmen mocně zapraskal.
Vytékají kapky mízy, černobílá kůra břízy
v žáru ohně mizí.
Zbyly pařez, popel, třísky
z doteď krásné, statné břízky.
Kazatel, doktor a inženýr čekají na golfovém hřišti, až uvolní jamku skupina pomalých hráčů.
Inženýr: „Co je to za lidi? Už tady kvůli nim čekáme přinejmenším čtvrt hodiny!”
Doktor: „To nevím, ale někoho tak nešikovného jsem ještě neviděl!”
Kazatel: „Tamhle přichází správce hřiště. Zeptám se ho. – Ahoj Georgi, co je to před námi za skupinu? Jsou hrozně pomalí.”
George: „Jo tamti? To je parta slepých hasičů. Oslepli loni při hašení naší klubovny, tak je tady necháváme kdykoli zdarma hrát.” (Ticho.)
Kazatel: „To je smutné. Večer jim věnuji zvláštní modlitbu.”
Doktor: „Dobrý nápad. A já si popovídám s kolegou očařem, jestli by se pro ně nedalo něco udělat.”
Inženýr: „A proč vlastně nehrají v noci?”
K odvaze nutí mě strach.
[Publius Ovidius Naso]
(c) Ing. Martin Adámek, www.adamek.cz , Náchod