Materiály
III-IV/2004
Krev a mlíko chtěl's mít holku,
a veselý dítka,
teď tě vedou z tvýho dvorku,
sen trhá se jak nitka.
Odvádí tě armáda,
teď tě budou cvičit,
jaká je to paráda,
všecho kolem ničit.
Vojna z tebe udělá
železnýho muže,
co mu problém nedělá
pošlapávat růže.
Teď máš důvod k veselí
-když se budeš snažit,
budeš prý chlap z oceli
-stačí trochu vraždit.
Zatím ale posloucháš
s hvězdičkama floutka,
a i když si to vymlouváš
-jseš dřevěná loutka.
Není tady tvoje holka,
jen tý krve je tu dost,
smrt se hodně zblízka kouká,
marně prosíš o milost.
Všude se tu střílí,
v tom přilítlo olovo,
jseš jak papír bílý,
to je konec - mrtvolo.
Usmálo se na tě štěstí,
tak se raduj hochu,
teď budeš mít na náměstí
mramorovou sochu!
Nahoru na obsah
Chorvatská vesnice
14.9.2007
(lehce doplněno 19.9.)
Jen zdivo a zeleň,
kam oko dovidí.
Z toho jsem jelen,
vesnice bez lidí?
Bez střech jsou domy,
a taky bez oken,
jen keře a stromy
koukají za plotem.
Po oknech díry jen,
a za nimi prázdnota.
Koukám skrz pokojem
- není tam života.
Nejsou tu stropy,
nejsou tu nábytky,
a po kulkách stopy
nesou tu omítky.
Kde jsou ty rodiny,
děti i dospělí,
z domů jsou pustiny,
kam lidi se poděli?
Pes tady neštěká,
a děti nekřičí,
siréna nehouká,
když nejedou hasiči.
Polévka nevoní,
když na stůl se nedává,
budíky nezvoní,
když nikdo nevstává.
Už nejsou to obydlí,
už nejsou to domovy,
už nepíše úkoly
tu nikdo Tomovi.
Vesnice duchů,
co možná tu zemřeli,
škrábu se v uchu,
jestli fakt museli.
Jen zeleň žije tu
a taky slunce,
z tohodle výletu
se mi svírá srdce.
Na vjezdu do této vesnice
pole jsou okolo silnice.
Však na těchto polích neroste obilí,
nějací šílenci miny tam zasili.
Na těchto polích roste jen zhouba,
miny tam zasadil nějaký trouba.
Jenže z min neplyne žádného užitku,
nenesou ovoce, a nechutnaj dobytku.
Tak tahle vesnice uprostřed polí
zeje dál prázdnotou, až oči bolí.
Ne změna klimatu, ne výbuch sopky.
To lidi změnili vesnici v hrobky.
- napsáno v Chorvatsku, při cestě na
kole na jihovýchod v r. 2007 - vizte Na
kole přes Rumunsko do Bosny
- konkrétně jsem básničku napsal poté, co jsem jel dva kilometry souvislým úsekem minových polí, ve kterém se člověk musel striktně držet na asfaltce, a po kterém následovala zničená, úplně prázdná vesnice, a po ní opět 1,5 km minových polí. Něco takového jsem neviděl ani v Bosně. Tam sice bylo mnoho zničených domů, jenže v každé vesnici bylo třeba 80% domů opravených a obydlených.
Úplně zničenou a kompletně opuštěnou vesnicí jsem projížděl až v Chorvatsku. Docela nepříjemný pocit.
Nahoru na obsah
Lidi
II/2003
Hodně druhů na zemi
-ryby, plazi, taky ptáci,
však zajímavý zdá se mi,
jeden co je mezi savci.
Ten je asi chytřejší
-už na první pohled,
ale je též moudřejší?
Netřeba mu dohled?
Ti šikovní tvoři
nejsou už jen sběrači,
proto v dílnách tvoří,
co najdou jim nestačí.
Ukovají třeba rýč
pak upečou dort,
když zakulatí míč,
tak vymyslí sport.
Už předčili opice,
koukněte se na ně
a čím se liší nejvíce?
vyrábějí zbraně.
Jsou to divní tvorové,
vzájemně se kosí,
víc než rány morové
zbraněmi se děsí.
Třeba pouhá pistole,
ta malinká zbraň,
pomůže ti k mrtvole,
život častá daň.
Stačí chtivý vůdce,
co chce krmit auto,
je hned války strůjce,
a už má černý zlato.
Vůdce vládne silou,
má zelený gumy,
co těm v hlavě zbylo?
jen zabíjet umí.
Jirka Křovák teďka chystá
zas loupežnej nájezd,
bejt já vlivnej, cena jistá
do vězení zájezd.
- básnička Lidi vyšla v internetovém magazínu
"V zemi"
Nahoru na obsah
Nájemnej vrah
29.8.2005
Mundůr má zelenej a mozek taky,
vyjíždí do boje vydělat prachy.
Nechal se zverbovat, překročil práh,
vyráží pracovat nájemnej vrah.
Spousty peněz vynese mu krvavá profese.
Do války skočí zabíjet lidi,
krvavý oči jen matně vidí
tu zkázu kolem v bojovým poli
některý rány jen chvilku bolí.
Přilbu má dutou a hlavu taky,
vyrazil do boje vydělat prachy.
Nechal se zverbovat, překročil práh,
vyrazil pracovat nájemnej vrah.
Když jeho holka zažívá muka,
zabíjí jiný jejího kluka.
Až jednou nestihne vystřelit včas,
do brány pekel vezme ho ďas.
Až žoldák naproti srazí mu vaz,
naposled zakřičí vojákův hlas,
-naposled odbije kyvadlem čas.
Hlavu má děravou a břicho taky,
neměl chtít na smrti vydělat prachy.
Nechal se zverbovat, překročil práh,
snad byl to žoldák, snad nájemnej vrah.
Nahoru na obsah
Odpověď fiktivního vojáka
XII/2001
Že já mám jít zabíjet,
tak na to vám kašlu,
a prej když vám řeknu nět,
tak dostanu mašlu.
Mám se nechat zabít hned,
doma jako zrádce,
nebo prolít cizí krev?,
netřeba mi rádce.
Já doufám, že snad nejsem trouba,
odpověď je hnedka jasná,
pevná bude moje volba,
a pro mě také dosti krásná.
Já řek jsem si, že nezabiju sebe ani jiné,
a tak teďka z utajení mé dílo k lidu plyne.
Kde se skrývám nepovím,
a když mě snad najdou,
tak pryč od nich poběžím
a schovám se za chajdou.
Než vrah a k smrti odsouzenec
s hrůzou války v paměti,
já budu radši prchlý štvanec,
co píše o tom napětí.
Nahoru na obsah
Okupanti
X/2002
Jirka je jak pytel s jedem,
furt někoho napadá,
co ho k tomu vlastně vede,
není žádná záhada.
200 x 10 na devátou,
to v dolarech náklady,
vrátí se to zpátky s ropou,
nevidím v tom záhady.
Stačí najít záminku,
a nastartovat tanker,
už je ropa na rynku,
pořádně si naber.
(válečné náklady 200 miliard $ uvedeny na rádiu Impuls)
Nahoru na obsah
Jsem za lesem
VI/2002
melodie "Ten chlumecký zámek je za lesem"
Přesně to nepovim, ale jsem za lesem, vzali mě na vojnu a nechtěl jsem.
(Ten ch.... .....nevěděl jsem)
Když vzali, tak vzali, ale já jim zdrhnul, před krvavou válkou jsem se uhnul
(-""-..... ...půjdu.... ....budu)
Hledají mě asi na všechny strany, jenže mě nelákaj jejich brány.
(Šablička broušená...... ....vraný).
Nahoru na obsah
Útočníci
I/2003
Bush se tváří, že je v právu,
teroristy trestá,
je spíš zralej na popravu,
válka k ropě cesta.
Británie předvedla se,
je to od ní něžné,
vidíme ji v její kráse,
na západě běžné.
Ve třicátejch prodali nás
za naději pro svůj lid,
teďka rána šla jinam zas,
dnes chtěj ropu mít.
Tehdá jenom podepsali,
aby měli klid,
to se pěkně ukázali,
obětí byl český lid.
To už je však řada let,
dvě na šestou a půl,
do války šel tehdy svět,
když Němec držel hůl.
Tenkrát jenom zradili,
asi jim to nestačí,
tak dnes by sami vraždili,
ať čerpadla se otáčí.
Dneska je tu přes válku
ten co se mi hnusí,
vždyť do Bílýho baráku
autem jezdit musí.
Jirka vede Ameriku,
musí mít co vidí,
že nechce chodit po chodníku,
tak umíraj lidi.
Pro ropu, pro ropu,
velí Křovák k útoku.
Nahoru na obsah
|
