Závěrečný díl trilogie Bastardi je venku. Proč v něm hraju?
5
5
Cookies
Stránka testována v prohlížečích
při 176x220 až 1680x1050 px (ne všechny kombinace).
Důraz na FF při 1280x1024 px.
Já
byv tak zamilován šťastně,
tak skákaje radostí,
hledě jasně a ne matně,
užívaje si štěstí
jsem rád,
že my
jdouce tichým parkem,
mluvíce o všem i o ničem,
jsouce šťastným párkem,
jsouce si ohněm i hasičem
jsme spolu rádi
a ona
se mě ptajíc, zda je má jediná,
mi ukrajujíc krajíc,
jdouc se mnou do kina
mi neříkajíc,
že už víc nebude nic,
nepovědiva,
že má svá kritéria
a na těch trvá
a nevdá se jaktěživa
za její církve nečlena
je má budoucí žena.
Leč ona to řekla,
ač ne hned za tepla,
že ač je jí hodně milé
trávit se mnou dlouhé chvíle,
tak nejsa v církvi nemám počítat s ničím,
a ať si prý radši srdce neničím.
To řekla ta žena,
tak to je ta změna
oproti stavu,
kdy já, kráčiv v davu,
cítiv se zamilován šťastně,
doufal, že dobře to dopadne,
jenže ty přechodníky, ač krásné,
…jsou jenom přechodné.
Informatik potká dvě pěkné slečny:
-„Holky, máte e-mail?”
-„Nemáme, k čemu by nám byl…”
-„To je škoda, mohli jsme se seznámit.”
S životem je to jako s hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje.
[Lucius Annaeus Seneca]
(c) Ing. Martin Adámek, www.adamek.cz , Náchod