Jakožto Náchoďák a fanoušek dobrošovské pevnosti a souvisejícího opevnění jsem chtěl navštívit pevnost Dobrošov, abych si ji prošel po relativně nedávné revitalizaci.
V jejím předchozím stavu, v němž byla po většinu mého dosavadního života, jsem ji zevnitř navštívil nesčetněkrát, ale po té nejnovější rekonstrukci zatím stále ne. Konečně se mi podařilo tu návštěvu mezi věci s vyšší prioritou zařadit, a pár dní před koncem návštěvnické sezóny, při poslední prohlídce v nepracovní den před uzavřením pevnosti k zimnímu spánku, jsem zrekonstruovanou pevnost navštívil.
(Prohlídka byla zajímavá; a nově natočený film, pouštěný před prohlídkou, je super; ale o tom tento text není.)

Jak už to tak bývá, kladl jsem průběžně během prohlídky průvodci nemálo doplňujících dotazů. Průvodce na všechny odpovídal, a zanedlouho se ke mně nejen s dotazy, ale i s doplňujícími informacemi a komentáři, připojil ještě jeden návštěvník, a tak jsme tu prohlídku pojali důkladně.

Po prohlídce tento kolega ještě chvíli probíral s průvodcem další související témata individuálně, tam jsem se už nezapojoval a spíše jsem jen poslouchal, aby měl průvodce šanci dostat se domů,
a pak jsme s kolegou konverzovali cestou k parkovišti.
Řeč se stočila na užitkové automobily.
A jak se ukázalo, parkoviště je příliš blízko, než aby se cestou na něj dalo probrat alespoň to nejnutnější.

A tak jsme tam stáli na tom parkovišti pro návštěvníky pevnosti Dobrošov, a zrychleně stručně jsme si vyměňovali úzký povrchní výběr zkušeností a znalostí na téma evropských užitkových automobilů zhruba z přelomu tisíciletí.

Na vítr byl vyhlášený žlutý stupeň výstrahy (tedy nejnižší ze tří vyhlašovaných úrovní výstrah), ale myslím, že realita byla ostřejší.
Jako radioamatér jsem zvyklý stát na kopci ve velmi silném větru za nikoliv příznivého počasí, a tohoto dnešního větru jsem si fakt všiml.
Stromy se ohýbaly, a cestou nahoru i dolů jsem se autem vyhýbal pár větvím spadlým na silnici. Fučelo fakt solidně.
Byl to takový ten vítr, kdy při otevírání dveří zaparkovaného auta dáváte pozor, aby vám je vítr nevytrhl z ruky, v horším případě z pantů.

Do toho lilo. Jako fakt lilo. Jako z konve. Stěrače jsem pak při odjezdu měl puštěné na stálý chod; žádný cyklovač při nějakém poprchávání.

A my jsme tam tak stáli, a řešili ty dodávky...

Já jsem měl textilní kalhoty (kapsáče / montérky) od těch horizontálně přilétávajících proudů vody mokré úplně durch,
a pod softshellovou bundou, kterou mnozí používají i jako večerně-letní, jsem měl jen tričko.
Ani mikinu, ani nákrčník. (Jedno jsem měl v kapse, druhé v batohu na zádech, ale nebyl čas...)
Kolega tam stál v kraťasech a zimní bundě.
Déšť a vítr nás bičovaly vodorovnými vodními útoky, teplota určitě byla pod deset stupňů Celsia,
konec října, plískanice, soumrak,
a my tam stojíme a probíráme provozní zkušenosti s různými dodávkami.

A kdyby kolegově rodině, sedící v suchu v jejich autě, nehrozila zima, nuda, smrt hladem, nebo něco podobného,
tak tam asi v tom slejváku, zimě a vichru stojíme ještě teď a dál tam konverzujeme, dokud po nás nebude vyhlášeno pátrání.

Pokud jste někdy přemýšleli, jak asi může vypadat opravdové sympozium dvou zanícených nadšenců, zapálených pro věc, tak myslím, že například nějak takto.

Doufám tedy, že nikoho z nás v důsledku té zanícené a zapálené diskuze nestihne žádný další zánět ani zápal, jako např. plic nebo tak... Ale když my jsme to prostě museli probrat.

Kontakty jsme si nevyměnili, jména nesdělili, na to nebyl čas; a možná je to tak dobře pro hrubý domácí produkt :)
A třeba se ještě někdy někde náhodně potkáme a doprobereme to.

Každopádně, kvalitní konferenci nedělají chlebíčky, ba ani projektor, střecha nebo stěny, o topení nemluvě;
kvalitní konferenci dělá nadšení a odhodlání.
Pošlete lidi koncem října do horizontálního deště, a uvidíte, jak jsou probíranému tématu oddaní.