Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Hrnečku vař

 

Vytvořeno
27.-28.5.2004

 

U rybníka za Jizerou
rybařila matka s dcerou.

"Jak vám to jde? Berou, berou?"

Zeptal se jich ňákej branec,
co s sebou táh velkej ranec.

"Áále – najíme se asi v šenku,
vzali nám jen peněženku.
"

"Rybolov se nevyplácí
– ušetřím vám trochu práci:

Tenhle hrnek divy umí,
profík žasne, a laik čumí.

Pro snížení namáhání,
má hlasové ovládání!

Přepadl vás náhle hlad?
Stačí heslo zavolat!

Zrovna běží promoakce,
za dva litry je to láce!

Není důvod k prodlevě,
vždyť hrnek je ve slevě!

Nesmíte už váhat více,
zdarma přidám ještě lžíce!
"

Důvěřivé jsou ty ženy,
pro hrnec se vzdaly měny.

Přestaly čas s pruty mařit,
rozběhly se domů vařit.

"Tahle věc je teďka naše!
Najíme se skvělé kaše.

Nevyznám se v týhle době,
ovládání nechám tobě.
"

Tak obsluhou na mou věru,
pověřila matka dceru.

Týden, dva šlo všechno zhladka.
Až jednou zapla hrnec matka!

Dcera byla někde pryč,
trhat kytky, kopat míč...

Matka nejdřív klidně svačí,
"Hele hrnku, to už stačí!

Vypni se už kastrole,
vždyť kaše je na stole!

Jseš moc pilnej zdá se mi,
kaše už je na zemi!
"

Matka marně láteří.
I s kaší jede ze dveří.

Jídlo ji teď proudem neslo,
zapomněla asi heslo.

Co se k sobě smůly vešlo,
dovolat se dceři nešlo.

Jako vždycky v máji,
měla kredit v háji.

Že do textovek byla cvok,
vydrží jí jenom rok.

Když šla večer dcera domů
tak zvolala: "U sta hromů!

Pokrok nikdo nezkrotí,
jídlo mi jde naproti!
"

Postupuje k domu blíže,
jak hladově kaši líže.

Od domu ji dělí most,
nahlas křičí: "Hrnku, dost!"

Vypravuje kdosi stranou:
"Přestal jak na zavolanou.

Je to asi, kurnik šopa
nějakej šmejd z Teleshopa.
"

Zatím matka pouští zlost:
"Už mám toho hrnku dost!

Teď se musím měsíc stydět,
nechci ho tu víckrát vidět!

Koukni – máme po bazénu,
ten hrnek jde do skanzenu!
"

Jak řekla tak udělala,
rychle hrnek darovala.

A v kuchyni má novou chloubu
– mikrovlnnou troubu.

"Teď budem mít klidné žití,
je k ní návod k použití!
"

V troubě cinknul zvonec
a vaření je konec.

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Hrnečku vař. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2022-07-03]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/moderni-pohadky/hrnecku-var

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2022-07-03]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

V nebeských zákonech je to tak zařízené, že inženýři chodí do nebe. Jeden se ale omylem dostane do pekla. Zavolá si ho Lucifer a říká:
„Co my tu s tebou budeme dělat, vždyť my tady na tebe nejsme vůbec zařízení?”
Inženýr se rozhlédne a říká:
„Vždyť se kolem sebe podívejte. Kotle vám tečou, jsou všelijak spravovaný, všude utíká pára a není tu žádná regulace.”
Tak se dohodnou a inženýr začne rekonstruovat peklo. Po určité době přijde do pekla revize z nebe a nestačí se divit. Nové mosazné kotle, žádné úniky páry, automatická regulace, digitální měření. Vtom předseda kontrolní komise zahlédne inženýra, jak montuje další měřící aparaturu a křičí:
„Tak tohle ne, to je porušení nebeských zákonů. Za to vás dáme k nebeskému soudu!”
Lucifer se pousměje a říká:
„To jsem teda zvědav, kde vezmete právníka.”

 

Pro zamyšlení

Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.
[Karel Čapek]