# Auta, autobusy, motocykly, přívěsy a návěsy – RZ?

Pozor, registrační značka motorového nebo přípojného vozidla (RZ) není jednoznačný identifikátor vozidla. A to ani při omezení kontextu na Českou republiku.
Protože registrační značka může být na přání, a v takovém případě si ji její držitel může přenést na jiné vozidlo – RZ tedy už nějaké ty roky v Česku nemusí být přiřazena k vozidlu, může být přiřazena k jeho provozovateli. Ale může i zůstat na vozidle pro jeho dalšího provozovatele. Čili z hlediska primárního klíče pro databázi to není údaj jednoznačně identifikující ani vozidlo, ani provozovatele.

Kromě toho už přinejmenším desítky let platí, že jedno vozidlo může postupně střídat různé SPZ (státní poznávací značka) a různé RZ, to dodávám jen pro úplnost; podstatné sdělení, které vyplývá z novinky nižších desítek let, je to, že jedna RZ se může stěhovat mezi vozidly.


# Letadla – imatrikulace?

Podobně i letadla (pod tento pojem v odborném jazyce spadají i např. vrtulníky; letadlo nemusí být nutně letoun; laicky se v běžné neodborné češtině používá pojem "letadlo" špatně) mohou během svého života střídat různé imatrikulace, a to i v rámci jednoho státu, ne jen při registraci v jiném státě.


# Auta, autobusy, motocykly, přívěsy a návěsy – VIN?

A pozor, co se asi ví ještě méně než výše uvedené:
Ani výrobní číslo motorového nebo přípojného vozidla není jednoznačný identifikátor vozidla!
Protože mezinárodně koordinovaný VIN je poměrně mladý identifikátor.
Takže v kolonce (v poli ve formuláři; ve sloupci v tabulce), kde očekáváte jednoznačný koordinovaný VIN, může být uvedeno výrobní číslo, které není VIN. Protože to vozidlo skutečný VIN nemá.
I vozidlo vyrobené před desítkami let v Evropě může mít krátké výrobní číslo, unikátní pouze v rámci výrobce.
V případě vozidel vyrobených v některých státech, vč. České republiky nebo Československa, to mohou být i nízké desítky let. I takto mladé vozidlo může mít výrobní číslo, které ho identifikuje pouze v rámci jeho výrobce, nikoliv napříč celým trhem.
V rámci digitalizace provozu stanic STK, čímž nemyslím digitalizaci/zrušení technických průkazů od 1. 1. 2024, myslím tím dřívější proces už asi o 5 nebo 10 let dříve,
se běžně stávalo, že jste přijeli se svým přívěsem na STK, a technikům na monitoru naskakovaly fotografie nějakých cizích traktorů.
Protože autoři toho dabázového systému se zjevně spolehli na výrobní číslo coby identifikátor vozidla, což byla fatální chyba.
Ne, výrobní číslo vozidla není jeho jednoznačný identifikátor!

A přiznám se, že vůbec netuším, jak to je v případě levných moderních elektromobilů, skútrů, skútrů s kabinou (tříkolek, malých užitkových vozidel, ...) dovážených dnes z Číny.
Sice už jsem se v jedné takové čínské elektrické užitkové tříkolce vyrobené před nízkými jednotkami let mající českou registrační značku stihl pár stovek metrů svézt (za jejími řidítky), ale jak vypadá její výrobní číslo, to mě tehdy zjišťovat nenapadlo.


# Vozidla – umělý (vlastní) primární klíč!

Takže v případě evidence vozidel je naprosto nutné používat svůj vlastní, umělý, primární klíč!!!
Např. vlastní interní evidenční číslo v rámci firmy, která ta vozidla provozuje (třeba i pro případ, že dojde ke zničení či ztrátě RZ, vozidlo dostane novou RZ, aniž by měnilo provozovatele/majitele, ale pořád je to stejné vozidlo).

A to i v případě vozidel registrovaných v České republice. Při zohlednění dalších států to bude ještě pestřejší.

Mimochodem, asi nemusím zdůrazňovat, že při evidenci RZ i v situaci, kdy vám stačí evidovat RZ, např. když máte složený primární klíč, který kromě RZ obsahuje i datum a čas, protože v jeden moment může jedna RZ být přiřazena jen k jednomu vozidlu,
tak i v takových situacích je potřeba do složeného primárního klíče zahrnout i stát registrace, aby se vám nepotkaly (nepohádaly, nekolidovaly) dvě stejně znějící RZ ze dvou různých států.


# Firma napříč státy

Což mi připomíná, že jsem zažíval dost velký boj v souvislosti se zahraničním telefonním číslem, u něhož jsem se snažil, aby držitelem byla moje česká firma.
Databázový systém daného mobilního operátora vyžadoval zadání obdoby IČ (IČo, identifikační číslo firmy), tedy číselného identifikátoru dané firmy, a vůbec nepočítal se zahraniční firmou:
Takže buď jsme tam s pracovnicí toho obchodu s mobily IČ mé firmy nezadali, a byl problém, že to číslo není zadáno, anebo jsme ho zadali, a byla tam kolize s úplně cizí firmou, která měla stejné IČ v rámci daného státu.
Řešením by v rámci EU od určitého roku bylo použití DIČ (daňové identifikační číslo), protože to už nějaké velmi nízké desítky let obsahuje prefix s písmennou identifikací státu, ale to programátoři, kteří měli na svědomí ten databázový systém, neumožnili, protože umožňovali zadat pouze číslice.

(Vůbec nejhorší je, když programátor omezuje formát nějakého údaje a diktuje jeho masku, když si sebevědomě, mylně až prakticky arogantně myslí, že zná ten údaj a jeho formát lépe než jeho držitel – ne nezná, jsou s tím strašné problémy, programátoři / architekti mají malou představivost, nemají dostatek informací o možných formátech různých údajů; je to jedna velká tragédie, když se někdo rozhodne předvést, jaká všechna omezení při zadání údajů umí implementovat, aby znemožnil nákup či registraci; ale to není předmětem tohoto článku.)


# Telefonní číslo a lidský faktor

Před lety jsem zažil horor, když jsem se snažil si v zahraničí koupit anténní konektor (redukci), která už se v rámci dekadence trhu (rušení anténních konektorů u mobilů, vysílání ve faradayově kleci při telefonování v autě jako nový standard) běžně nedala koupit jen tak někde,
objednal jsem si tedy tu redukci ve speciálce s anténami a další nestandardní technikou související s telefony (!!!),
a pracovnice toho e-shopu mi opakovaně psala e-maily, že jsem zadal špatné telefonní číslo a že se mi nemůže dovolat.
Opakovaně jsem kontroloval, jestli jsem jí číslo napsal dobře, opakovaně jsem jí ho psal, a pořád nic.
Pořád se mi nemohla dovolat, že jí číslo posílám špatně.
Tak jsem zavolal já jí, ať se jí to moje číslo objeví na displeji a následně v paměti jejího telefonu, jestli to pomůže. Pomohlo.
A v rámci telefonního hovoru jsem zjistil, co se celou dobu dělo:
Já jsem to své telefonní číslo uváděl v mezinárodním formátu +420 abc def ghi, takže stačilo to číslo vyťukat a volat.
No jo, jenže... Paí usoudila, že mezinárodní předvolba +420 je zbytečná, přičemž připomínám, že šlo o zahraniční e-shop, a vyťukala jen to národní abc def ghi.
Takže se dovolala buď někomu jinému, kdo měl stejné číslo v rámci jejich státu, anebo nikam. To už si po těch asi 12 letech nepamatuji jistě.
Podotýkám, že šlo o e-shop specializující se na antény a další komunikační techniku pro lidi z oboru komunikací. Ale jeho pracovnice usoudila, že telefonní číslo je identifikátor, z něhož může kus vypustit, a když se nedovolá, tak mi říct, že jsem dal špatný údaj...


# Přirozený primární klíč

I když jsem výše upozornil, že motorová a přípojná vozidla (auta, autobusy, motocykly, přívěsy, návěsy) potřebují mít v databázi umělý primární klíč,
tak obecně jsem zastánce přirozených primárních klíčů, kde to jde.
S využitím už existujících a známých norem.
Zejména tedy v souvislosti s webem, s hezkou a srozumitelnou URL adresou.

Pod článkem naleznete odkazy mj. na:
- SPZ českých okresů a RZ českých krajů; vč. SQL exportů.
- ISO kódy jazyků
- Několik mých článků na související témata



# Čeština je CS!!!

Pokud používáte dvoupísmenný identifikátor jazyka, chci vás tímto upozornit, že český jazyk má kód CS.
Nikoliv CZ.
CZ je mezinárodní poznávací značka (MPZ) vozidel registrovaných v České republice.
CZ je internetová doména (TLD, top level domain) České republiky.
Československo mělo oboje "CS". To bylo zrušeno, místo toho dostaly Česká republika (název "Česko" vznikl až později) a Slovensko MPZ i domény CZ a SK.
Ale jazyk, jazyk československý žádný nebyl. Takže když ještě neexistovala Česká republika, když existovalo Československo s různými kódy "CS", tak čeština (český jazyk) dostala dvoupísmenný ISO kód "CS". A ten má dodnes.

Pokud na webu rozlišujete jazykové verze, např. "en", "de", apod.,
tak do odkazu a do URL (adresy) nepatří "cz" jako Česko (stát), ale "cs" jako čeština (jazyk).

Kód "cz" jako Česko (stát) do URL a do odkazu patří v případě,
že na webu rozlišujete státy, např. "us" vs. "uk" (USA vs. Spojené královstí)
nebo "de" vs. "ch" vs. "at" (Německo, Švýcarsko, Rakousko).



# UK

Stát, jenž běžně nazýváme nepřesně Británie, nebo, ještě hůř, Anglie, tedy ten stát, jenž se jmenuje "Spojené království (...)",
měl dlouho takovou zajímavost,
že v silničním provozu byl "GB" (Great Britain, Velká Británie),
ale na internetu byl (a je) "uk" (United Kingdom, Spojené království).
Bylo to dáno různým stářím automobilů vs. internetu
(už jsem zase u historie techniky a jejího vlivu na jazyk, formulace, názvy; podobně jako se dříve jezdilo na traktoru, a dnes s traktorem, protože traktory dostaly kabiny).
Když se řádově před 100 lety definoval silniční MPZ, dostala Británie zkratku GB, jako Velká Británie. Dle české Wikipedie GB dostala MPZ GB v roce 1910.
Když se o 3/4 století později definovaly internetové TLD (domény prvního řádu, top level domain), dostalo Spojené království doménu UK.
A jelikož už se UK cítilo spíše jako UK než jako GB, tak v roce 2021, tedy po 111 letech, došlo ke změně britské silniční MPZ z původní "GB" na novou "UK".
V podstatě to bylo u příležitosti Brexitu – když už se měnila spousta věcí, vznikala spousta dokumentů, spousta věcí se definovala znovu, tak při jednom si změnili i tu MPZ ze staré GB, s níž už se neztotožňovali, na novou UK, kterou už 36 let měli přidělenu pro účely internetu.
Vizte můj článek na blogu, č. 240, odkaz pod tímto článek.


# Radioamatéři – recyklace značek

V případě radioamatérů a jejich volacích značek (česky zkráceně "značka", polsky zkráceně "znak", anglicky "call") platí nejen to, že jeden radioamatér může mít více vlastních značek, z různých států, příp. dočasně, např. při změně (v Česku) i v rámci jednoho státu,
a teď do toho nechci zatahovat dočasné výroční značky např. pro připomenutí nějaké události,
ono také naopak platí, že jednu značku mohou postupně, v různém čase, mít přiřazenu různí radioamatéři.
Protože radiomatérské volací značky se (podobně jako např. telefonní čísla) recyklují, a když někdo nějakou značku opustí (neprodlouží si licenci nebo požádá o jinou značku, v Česku),
tak tu značku může dostat někdo jiný (v Česku po uplynutí ochranné lhůty).
Takže pokud je potřeba použít jako primární klíč radioamatérskou volací značku, musí to být složený primární klíč, který v sobě zahrnuje datum (v Česku asi stačí rok, vzhledem k délce ochranné lhůty mezi různými držiteli jedné značky).
Třeba já osobně jsem minimálně třetí držitel své radiomatérské značky, předchozí držitelé zemřeli. Amatérské rádio existuje už 100 let, takže takové recyklace značek poté, co držitel zemřel, se už staly i opakovaně.

Takže vztah radiomatér vs. volací značka je M:N.
(A to do toho nezatahuji kluby ani bezobslužné stanice, např. převaděče; bavím se tu jen o fyzických osobách.)


# Potenciální recyklace vozidlových RZ v budoucnosti?

Něco podobného možná potenciálně může hrozit i v případě SPZ a RZ,
že by mohla být někomu přiřazena krajská RZ, která bude mít stejné znění,
jako dříve měla nějaká okresní SPZ, dnes už zrušená
– nevím, jestli je takový případ vyloučen;
a i pokud to teď je nemožné, tak se klidně může stát, že v budoucnu to možné bude – kvůli kapacitě kombinací RZ nebo i náhodnou chybou při údržbě systému (nebo kombinací obojího, když se bude hledat cesta pro navýšení kapacity, a někdo zruší nějakou starou podmínku, kontrolu v nějakých archivních tabulkách, aniž by přesně tušil, o co šlo).

A klidně se v budoucnu mohou začít RZ recyklovat;
byť dnes není možné ani nechat si vydat novou stejnou RZ při poškození, natož ztrátě – aby nedošlo ke zneužití staré ztracené tabulky, aby se identifikátor ze ztracené tabulky vyřadil z evidence (i proto třetí RZ, pro nosič na jízdní kola, vypadá na první pohled jinak než běžná RZ – aby nešla použít jako náhrada za ztracenou tabulku; aby někdo s nalezenou tabulkou něco nepáchal jménem jejího oprávněného držitele, zatímco by držitel nenahlásil ztrátu a jezdil s nosičovou tabulkou přímo na autě).
Ale dokážu si představit, že v souvislosti s vyčerpávající se kapacitou RZ a postupně klesajícími požadavky na kvalitu čehokoliv se ty RZ recyklovat jednoho dne začnou. Jakkoliv je to dnes nepředstavitelné.
Třeba i proto, že už dnes to vlastně není jednoznačný identifikátor vozidla (kvůli přenositelnosti značky na přání mezi vozidly), pokud nepoužijeme složený primární klíč, obsahující i časový údaj.


#Keywords:

id, ID, VIN, S/N, výrobní číslo, PK, primary key, primární klíč, vehicles, vozidla, database, databáze, RZ, SPZ, cars, automobily, auta