Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Zlomený sval

 

Vytvořeno
8.1.2011

 

Prý zlomenina posiluje
místo, které zlomí,
že v místě zlomu potom to je
pevnější než nový.

Však co když sval místo kosti
zlomenina skolí,
tak to potom k nelibosti
neúnosně bolí.

Zlomenina svalu vážně
nesmyslná není,
zdravý rozum často vázne
nad svalem kardiovým.

To, co má být k potěšení,
je často k pomatení,
jestli kost se láme k zesílení,
tak srdce k zešílení.

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Zlomený sval. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2025-06-18]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/ostatni/zlomeny-sval

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2025-06-18]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Dva programátoři v nějaké televizní vědomostní soutěži:
„Takže pane Jaroslave, pan Zbyněk dostal na papírku jméno osobnosti a vy máte hádat, kdo to je, a to jen pomocí otázek, na které pan Zbyněk může odpovídat jen ano nebo ne.”
Jaroslav: „Jaké je jméno osobnosti, kterou představujete?”
Zbyněk: „ne ano ne ne ano ano ano ne ne ne ano ne ano ano ano ne ne ano ne ne ne…”

 

Pro zamyšlení

Naše řeč je moudrá: dělá zásadní rozdíl mezi „jsem přesvědčen” a „přesvědčil jsem se”.
[Karel Čapek]