Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Náchod

 

(Toto je jedna z mála stránek na tomto webu, které obsahují méně informací v české verzi než ve verzích cizojazyčných.)

Náchod na mapě ČR

Okresní město v Královéhradeckém kraji - Východních Čechách. Název vznikl od toho, že se přes Náchod chodí do ciziny, dnes konkrétně do Polska. S tím souvisí i název jedné části Náchoda - Branka. Hraniční přechod Náchod-Běloves/Kudowa Słone leží na hlavní trase Praha-Warszawa (silnice E67).

Státní hranice máme u Náchoda od 11. 6. 1742, kdy Marie Terezie ve Slezské válce prohrála Kladsko a většinu Slezska a přenechala je Prusku;
ale nejsem si jist, jestli se s nimi koncem 18. století při různých potyčkách ještě nehýbalo. Některé zdroje nasvědčují tomu, že od r. 1742 byly hranice kousek blíže ku Praze. Nevím.
Každopádně, vše navštěvuje tomu, že před prusko-rakouským krveprolitím v červnu 1866 už měly hranice zhruba dnešní podobu.

Náchodem protéká řeka Metuje (údajně pojmenována větou "Med tu je!").
Nadmořská výška v centru 346 m, cca. 23000 obyvatel.

V Náchodě žil spisovatel Josef Škvorecký nebo architekt Jan Letzel.

 

Nejlepší (norská) předpověď počasí pro Náchod (jiný web, nový panel)

GPS souřadnice (centrum Náchoda)
50.4165536N, 16.1634311E .
Zobrazit na mapy.cz (jiný web, nový panel), maps.google.com (jiný web, nový panel)

Skok nahoru na: Navigační menu (klávesová zkratka „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

 

 
 

Národní kulturní dědictví

Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Přijde takhle jednou student na zkoušku a příliš látku neumí. Profesor ho už chce vyhodit, ale student naléhá, že by jinak měl zkažené prázdniny a tak dále, a prosí ještě o jednu otázku. Nato profesor: „Když mi povíte, kolik je v téhle místnosti žárovek, tak vám tu trojku dám.” Student prolézá celou místnost, nahlíží do skříní, ba i do odpadkového koše, až nakonec vítězoslavně odpoví: „13!”. Profesor otevře svůj kufřík, vyndá zbrusu novou žárovku a praví: „Kdepak, pane kolego, 14. Přijďte si příště.”
Historka se samozřejmě po fakultě rychle roznese, a tak když chce profesor na dalším termínu zase někoho vyhodit, dotyčný prosí, jestli by také nemohl počítat žárovky. Profesor svolí a student opět pečlivě mapuje celou místnost, načež nahlásí: „14!”. Profesor otevře kufřík a odpoví: „Máte smůlu, já dnes s sebou žádnou žárovku nemám.”
Student sáhne do sveho batůžku a se slovy „Ale já ano” vytáhne jednak krásnou žárovku, jednak index.

 

Pro zamyšlení

Mnoho lidí se bojí o svou pověst, ale málokdo se bojí svého svědomí.
[Gaius Plinius Secundus Maior]