Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Přechodníky

 

Vytvořeno
8.1.2011

 

 byv tak zamilován šťastně,
 tak skákaje radostí,
 hledě jasně a ne matně,
 užívaje si štěstí

jsem rád,
že my

 jdouce tichým parkem,
 mluvíce o všem i o ničem,
 jsouce šťastným párkem,
 jsouce si ohněm i hasičem

jsme spolu rádi
a ona

 se mě ptajíc, zda je má jediná,
 mi ukrajujíc krajíc,
 jdouc se mnou do kina

 mi neříkajíc,
    že už víc nebude nic,
 nepovědiva,
    že má svá kritéria
    a na těch trvá
    a nevdá se jaktěživa
    za její církve nečlena
je má budoucí žena.

Leč ona to řekla,
ač ne hned za tepla,
že ač je jí hodně milé
trávit se mnou dlouhé chvíle,
tak nejsa v církvi nemám počítat s ničím,
a ať si prý radši srdce neničím.

To řekla ta žena,
tak to je ta změna
oproti stavu,
kdy já, kráčiv v davu,
cítiv se zamilován šťastně,
doufal, že dobře to dopadne,
jenže ty přechodníky, ač krásné,
…jsou jenom přechodné.

Volné pokračování: Časy

Volné pokračování básně Přechodníky (po desítkách měsíců),
opět na gramatické téma, tentokrát konkrétně na téma slovesných časů,
i když jinak vlastně přesně o tomtéž.

(Ano, všiml jsem si, že to pokračování (či spíš ten dodatek) nemá rytmus, každý řádek je jinak dlouhý,
ale celkem se to ještě rýmuje (místy až záměrně vyhroceně či křečovitě),
a hlavně občas v některém slově či řádku dochází k prudkému přechodu z jednoho významu do jiného,
tak jsem se rozhodl to přibližně něco jako báseň (nebo jazykové cvičení) vyvěsit.)


Česká slovesa mají tři časy
bohatě stačí, řekl si kdosi asi.
A tak čas minulý dnes už neplatí,
ač vzpomínky z mysli a disku se neztratí,
dnes vše jinak je, co bylo není,
čas občas vše všelijak mění.

Kéž mluvilo by se tu anglicky,
neskončilo by hned všechno pro vždycky,
byl by tu s námi předpřítomný čas,
v něm(ž) minulé ožívá zas.
Měli bychom present perfect tense,
minulost platnou i dnes,
přítomnost perfektní, tak jako vzpomínky,
co tvoří obrázky, jak malé kamínky.

Však máme čas přítomný,
a v něm jiné krásy,
neznámé pro jiné časy.
I staré oblázky
občas se hodí,
z nich nové obrázky
silný duch zplodí,
nač zoufat pro zašlou krásu
z níž nová se rodí,
co bylo být nech,
míjíme různý břeh,
když po řece času
plujeme lodí.

Čas minulý nabízí úsměv,
jehož hořkost klesá v čase,
co bylo pěkné a pak smutné,
bude milé v mysli zase.

Čas přítomný nutno užít na plné pecky,
sekundu jednu po druhé, prostě všecky,
pro krásnou budoucnost,
i pro okamžik současný,
z nějž vznikne minulost,
až bude neplatný.

Však nová přítomnost
bez perfect tensu
přináší i volnost,
bez stresu a tensu,
přináší prostor,
možnosti pro nové,
pro nové prožitky
prožitky voňavé,
lepší než vzpomínky.

"Zahodit" je snad slovo silné příliš,
co barevné bylo, to už neobílíš,
však odložit minulost je někdy činem vhodným,
patří jí vzpomínka, s úsměvem třeba i smutným,
leč jenom na chvíli, jenom ob nějaký čas,
žít je zas potřeba zas, pro budoucí čas,
pro přítomný a budoucí čas.

Futurum je možná krásnější,
než byla minulost i sebejasnější,
tak hleď kupředu a zpříma,
a probuď, co ještě dřímá,
vždyť osud možnosti třímá,
mnohem víc než tři má,
tak na ty možnosti hleď,
a vybrat si z nich hleď.

Nevaž se ke střepu vzpomínek jednomu,
čas dál teče, klikatě od stromu ke stromu,
jeden strom utekl tak, že už ho nechytíš,
holt koukni se okolo a jiné uvidíš.
Nebudou stejné, to nebudou na tuty,
ať si jsou jiné, a na nich jiné dobroty,
k nim tě přinese čas,
tak si ho važ,
že ho furt máš.


Hledáte-li něco na vzdáleně podobné téma, najděte si písničku Setkání s Puškinem, kterou do češtiny importoval J. Nohavica
(i když ten tématický průnik není až moc velký, každé z obou děl přesahuje i jinam než to druhé).

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Přechodníky. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2025-07-08]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/ostatni/prechodniky

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2025-07-08]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Pase ovčák ovce na zelené louce. Najednou, co to? Po pěšince přijíždí bavorák a za ním oblaka prachu. Za volantem mladý muž v obleku od Broniho, v botách od Gucciho, vázanka D+G a na očích tmavé brýle Ray Ban.
Stisknutím tlačítka stáhne okénko, vykloní se a povídá: „Hej, ovčáku, když ti řeknu, kolik máš ve svém stádě ovcí, dáš mi jednu?”
Ovčák se pomalu podívá na úspěšného mladého muže a řekne klidně: „Ale jo, proč ne?”
Úspěšný mladý muž zaparkuje svůj bavorák, vytáhne notebook Dell, připojí ho ke svému mobilu od AT&T. Pomocí GPS určí svoji polohu, pak se připojí na satelit NASA, kde zadá svoje souřadnice a vyžádá si pořízení řady fotografií s vysokým rozlišením. Pak pomocí Adobe Photoshop otevře pořízené digitální obrázky a exportuje je do zpracovatelského střediska v Hamburku. Během pár vteřin dostane na svůj Palm Pilot zprávu, že obrázky jsou zpracovány a uloženy v databázi SQL. Propojí databázi s Excelem, kde má stovky složitých vzorců, a uploaduje všechna uložená data. Po několika minutách má zpracovaná data. Vytiskne je na miniaturní barevné tiskárně HP LaserJet jako stopadesátistránkovou zprávu a otočí se k ovčákovi: „Máš přesně 1 586 ovcí.”
„To je pravda. Takže podle naší domluvy si můžete vybrat jednu ovci.” Ovčák pozoruje pobaveně mladého muže, jak se snaží napasovat jedno zvíře do kufru auta, a pak povídá: „Když vám řeknu, jaké je vaše povolání, vrátíte mi, co jste si vzal?”
Mladý muž se na vteřinu zamyslí a odpoví: „Jistě.”
„Jste konzultant”, řekne ovčák.
Mladému muži spadne čelist: „To je pravda. Jak jste to uhodl?”
„Vůbec jsem nemusel hádat,” povídá ovčák. „Přijel jste, aniž by pro vás kdokoliv poslal. Chtěl jste si nechat zaplatit za odpověď, kterou jsem už dávno znal - navíc na otázku, na kterou jsem se ani neptal, a přitom o mé práci víte úplný kulový. A teď mi vraťte mého psa…”

 

Pro zamyšlení

Škola produkuje mnoho lidí, kteří dovedou číst, ale nedovedou rozlišit, co za přečtení stojí a co ne.
[George Macaulay Trevelyan]