Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Prezident 2018

 

Vytvořeno
27. 1. 2018

 

Jede jede prezident, arogantní prominent,
jede jede urážet, nadávat a porážet,
jede jede urážet, nadávat a porážet.

Měj občane, měj nás rád, měj občane, měj nás rád,
až do konce mandátu tu budem strašit a budem lhát,
až do konce mandátu tu budem strašit a budem lhát.

Víro má, jsi jediná, od Stalina po Kima,
pořídím si opratě, srovnám Čechy do latě,
pořídím si opratě, srovnám Čechy do latě.

Jede jede po kraji, s nekampaní potají,
jede slušnost slibovat, že se změní, bude lhát
jede slušnost slibovat, že se změní, bude lhát.

Recitativ:
Pozor, občané: Projevy našeho prezidenta
jsou mládeži do 15 let nepřístupné!

Vrána sedá ke vráně, nekoukejte zklamaně,
má skvělého kacléře, bez prověrky v něj věře,
má skvělého kacléře, bez prověrky v něj věře.

Pak ty jeho bonmoty – dobré rybám na boty:
Cože, prosím? Vážně, prosím? Jak to, prosím? To jako fuckt?
Cože, prosím? Vážně, prosím? Jak to, prosím? To jako fuckt?

Zap jsem jednou rozvážně zpravodajství odvážně,
pan Ovčáček měl tam projev, až mi z něho došly rýmy,
pan Ovčáček měl tam projev, až mi z něho došly rýmy.

Prezidentská kancelář důstojná snad bude zas,
hledím v čase do dáli, nebudou tam ožralí,
hledím v čase do dáli, nebudou tam ožralí.

Text jsem psal (na hudbu napasovával)
podle tohoto vzoru (jiný web, nový panel).

Poznámka ke vzniku textu:
Výsledek voleb jsem původně tiše respektoval,
jenže pak…

Tento písňový text jsem nenapsal hned po volbách v reakci na výsledek.
Výsledek voleb, ač mě zklamal, jsem respektoval.

Písňový text jsem napsal až o několik hodin později,
v reakci na aktuální vývoj, který mi připomněl,
že se blíží výročí února 1948.

Chronologicky:

1)

Vulgární arogantní hulvát uráží každého, koho potká, systematicky dělá naší republice pět let ostudu.
Drží u moci lidi s pochybnými aktivitami.
Nedodrží skoro nic z toho, co slíbil.
Velmi často si vymýšlí, překrucuje a lže.
Tvrdí, že je prezidentem dolní většiny republiky a současně ukazuje, že většinou lidí pohrdá.
Má problémy s alkoholem.
Tvrdí, že nevede kampaň, a současně permanentně dokazuje opak. Navíc z přešvihnutého hradního rozpočtu.
Prohlásí, že je naprosto spokojený se svým tiskovým mluvčím a nehodlá ho měnit (přitom pro mě je pan Ovčáček vrcholem slizkosti, hnusu a bezpáteřnosti a mám na něj alergii).
Na mnoha místech, kde dříve vždy s naprostou samozřejmostí visela podobizna panovníka a později prezidenta, z pochopitelných důvodů už tato podobizna nevisí.

Ač v jisté nadsázce (doufejme), tak přecejen veřejně, občas řekne,
že novináři by se měli střílet
(a ještě to pronese v Rusku, kde se takové věci možná reálně dějí),
nebo že abstinenti a vegetariáni by se měli popravovat.
A kameramanovi hrozí, že ho zabije.

2)

Těsná nadpoloviční většina voličů nám výše popsaného člověka zvolí na dalších pět let prezidentem.

3)

Vážím si svobody, demokracie a voleb,
tak zachovávám dekorum a pokud možno klid,
nerozčiluji se, a snažím se nejvyšší možnou měrou respektovat výsledek voleb.

4)

Člen volebního štábu nebo host nebo zkrátka někdo z prezidentovýych kamarádů či kolegů to přežene s alkoholem,
novináři celou dobu přítomní na místě a mající visačky (předpokládám, že akreditace) natáčejí aktuální dění,
a prezidentovi nohsledi,
z nichž čiší neuvěřielná zloba, nenávist, primitivita, sprostota a nadřazenost,
častují novináře nejdříve slovníkem, který pochytili od svého nejvyššího, a který do slušné společnosti nepatří,
a následně i pěstmi.

5)

Asi jsem moc koukal na dokumentární filmy i četl Orwella,
ale ti ubožáci, kteří vulgárně a následně pěstmi (jeden) napadli novináře, mi strašně připomínají lidský model StBáků, SSáků a dalších záporáků z dějin i z dystopických románů.
Typický prototyp nejpřízemnějšího, nejjednoduššího a nejbrutálnějšího člověka, který se podlézáním a kladným vztahem k násilí stane nástrojem systému.
Nestvůra plná agrese a zla vybíjející se na tom, koho jí šoupnou do vyšetřovací cely.
Tohle je špatně.
Musím to říct, musím, demokracie - nedemokracie:
Miloš Zeman není můj prezident. Nemůže být.
S tímto týmem je hrozbou pro svobodu.

Zeman Znovu 2018 je ostuda České republiky a hrozba pro svobodu.
Celý ten tým, odshora dolů.

Není to jen opovrženíhodný hulvát,
je važné riziko pro naši budoucnost.

Není jen estetický kaz, je skutečné nebezpečí.

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Prezident 2018. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-10-12]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/pisne-texty/prezident-2018

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2024-10-12]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Přijde takhle jednou student na zkoušku a příliš látku neumí. Profesor ho už chce vyhodit, ale student naléhá, že by jinak měl zkažené prázdniny a tak dále, a prosí ještě o jednu otázku. Nato profesor: „Když mi povíte, kolik je v téhle místnosti žárovek, tak vám tu trojku dám.” Student prolézá celou místnost, nahlíží do skříní, ba i do odpadkového koše, až nakonec vítězoslavně odpoví: „13!”. Profesor otevře svůj kufřík, vyndá zbrusu novou žárovku a praví: „Kdepak, pane kolego, 14. Přijďte si příště.”
Historka se samozřejmě po fakultě rychle roznese, a tak když chce profesor na dalším termínu zase někoho vyhodit, dotyčný prosí, jestli by také nemohl počítat žárovky. Profesor svolí a student opět pečlivě mapuje celou místnost, načež nahlásí: „14!”. Profesor otevře kufřík a odpoví: „Máte smůlu, já dnes s sebou žádnou žárovku nemám.”
Student sáhne do sveho batůžku a se slovy „Ale já ano” vytáhne jednak krásnou žárovku, jednak index.

 

Pro zamyšlení

Jestliže máš pravdu o čtyřiadvacet hodin dříve než jiní, jsi přesně oněch čtyřiadvacet hodin považován za blázna.
[Antoin Rivarel]