Hledat na tomto webu

Základní informace

Kontroverzní (různé reakce vzbuzující, milovaná i nenáviděná) filmová trilogie Bastardi pochází z hlavy, pera, klávesnice nebo čeho Tomáše Magnuska.
Ve třetím díle, který Tomáš i režíroval, mám pár vět coby učitel informačních (a komunikačních) technologií.

Více informací o filmu Bastardi 3 naleznete např. na serveru ČSFD a nepolezu mu do zelí. Smyslem této stránky je vysvětlit, co mě k účinkování v Bastardech vedlo a kde jsem se v nich vzal.

Proč jsem se já rozhodl hrát v Bastardech

Několikaletá zkušenost s výukou na VŠ a celkový dlouhodobý pohled

Pro hraní v Bastardech jsem se rozhodl mj. proto, že mě mrzí, že české školství není v dobrém stavu a nejde dobrým směrem, a mj. na to Bastardi v obecné rovině upozorňují.

Sice mám zkušenost s vysokým školstvím,
zatímco Bastardi jsou o školství základním (navíc de facto zvláštním),
ale třeba to, že někteří studenti 1. ročníku fakulty informatiky neumí pořádně ani surfovat po webu,
natož snad pracovat se soubory na disku,
jakož i to, že někteří studenti 1. ročníku fakulty informatiky neovládají matematiku 1. stupně ZŠ
(ale nenechte se zmást tou odkazovanou stránkou, učení mě bavilo a baví),
má příčiny na ZŠ a SŠ.

Školství má i další potíže, na úrovni administrativně-organizačně-finančně-manažersko-provozní, ale právě nedostačující vzdělání a schopnosti žáků a studentů přicházejících z předchozích stupňů školství jsou to, co trápí celý školský systém a co je tím hlavním problémem.
Vysoké školy přijímají toho, kdo by ještě před pár lety nemohl mít ani maturitu, ale někoho přijmout potřebují. A stěžovat si na střední školství se také moc nedá, když i střední školy jsou (pro své naplnění a nezrušení) nuceny přijímat na vstupu materiál tak nízké kvality, že musejí ubírat i ve svých představách o tom, co nově nabrané studenty vlastně naučí.

Na nejlepší studenty gymnázia jsou dnes pro zisk maturity při matematice kladeny nižší nároky, než před deseti lety na běžného studenta průmyslovky
(my jsme na prumce museli umět derivovat a integrovat, dnes gympl nemá v maturitách snad ani tu derivaci).

Půjde-li naše školství do háje (jakože tam míří),
bude to pak v důsledku z dlouhodobého hlediska znamenat zkázu pro naši společnost – pro národ (y – všechny zde žijící) i pro republiku.
(Katastrofickou vizi degenerace školství, společnosti, národa a lidí vůbec zobrazuje film Idiocracy / Absurdistán .)

Ale problém není jen s kvalitou absolventů SŠ nastupujících na VŠ a absolventů ZŠ nastupujících na SŠ!
Naříkají i učitelé prvního stupně ZŠ. A když se to pak pokoušejí „reklamovat” u učitelek ze školek, tak se dozvědí, že i ony jsou nespokojeny s tím, v jakém stavu k nim děti nastupují z rodin.
Problém tedy je už někde na samém začátku, ještě před nástupem do celého dvacetiletého školského systému. Problém je v rodinách, ve společnosti. Rodiče se dětem nevěnují, posadí je před LCD či plazmu, a tam je nechají degenerovat. Na TV se téměř nedívám, ale když se na ni příležitostně podívám, tak se podivím, že se na to někdo dívá.
(Tady musím zmínit román Raye Bradburyho „451 °F”. Zfilmován je sice dost nepřesně, ale hlavní myšlenku film nese, takže ho můžete třeba nejdříve zhlédnout a pak přečíst .)

Kromě toho po internetu kolují vtipy, podle kterých se s žádostí o vysvětlení nehezkých známek rodiče dříve obraceli na potomka a dnes na učitele, ale nemohu posoudit, do jaké míry se tento vtípko-povzdech zakládá na pravdě.

Velmi krátká zkušenost s výukou na SPŠ

…a zjevné podobnosti stavu této skutečné školy se stavem fiktivní školy v prvním díle Bastardů.
(Casting na třetí díl proběhl ještě před premiérou druhého dílu, takže jsem se pro účinkování rozhodl na základě prvního dílu.)

Podotýkám, že šlo o skutečnou SPŠ, s dříve dobrou pověstí; nikoliv o SOU uměle přejmenované na SPŠ.
Moje pedagogické působení na průmyslovce bylo sice velmi krátké, ale o to intenzivnější dojem ve mně zanechalo. Své postřehy sepisuji až po roce, ale snad se mi tak 80 % v hlavě dochovalo:

• Nemusí nutně platit vše, co se domluvilo
  • v Bastardech změna času porady
  • na skutečné průmyslovce bezprostředně při nástupu náhlá změna předem dojednaných podmínek ( „ano, ano, určitě, není problém, …” se změnilo na „to nevím, to určitě ne, to si ještě rozmyslím, …”), navíc nezaplacení (požadované a uskutečněné) srpnové přítomnosti na pracovišti
• Předání třídy (Bastardi) / odborného předmětu (SPŠ) novému mladému právě nastoupivšímu vyučujícímu, aniž by se včas soukromě dosavadnímu staršímu vyučujícímu ze slušnosti alespoň řeklo, že o svoji výuku přijde.
  To, že přišel o svoji dřívější výuku, se pak starší vyučující nečekaně dozví na poradě (film Bastardi) nebo od nového vyučujícího (moje zkušenost ze SPŠ) nebo náhodou při pohledu do rozvrhu (moje zkušenost z VŠ). Veškeré vedení všech úrovní hierarchie všech škol všech vzdělávacích stupňů může naříkat na nedostatek peněz, jak chce, ale jsou věci, které mohou fungovat i zadarmo. Toto je elementární nedostatek slušnosti v chování ke kolegům, resp. podřízeným. Když někomu seberu jeho projekt, kterému se doteď věnoval, měl bych mu to alespoň říct hned, jak je rozhodnuto, a ne ho nechat to zjistit (poměrně pozdě) náhodou od někoho jiného, odněkud, hromadně současně s ostatními, kterých se to netýká.
  • Nemluvě o tom, že někdy by i bylo na místě s dotčenými pracovníky probrat, čemu se kdo z nich bude věnovat a jaká kombinace rozdělení práce by byla nejlepší – ale když už šéf využije svoji rozhodovací pravomoc a shora bez debaty s dotčenými pracovníky rozhodne, co kdo bude dělat, co se komu sebere a komu se to předá (může k tomu mít i dobré důvody – a tím spíš je může a má včas říci), tak by měl mít alespoň tolik slušnosti, aby to dotčeným lidem oznámil. Alespoň jednovětnou e-mailovou zprávou, když už ne jinak.
  • V tomto ohledu bohužel musím konstatovat, že jsou Bastardi dost reální. Zažil jsem to na dvou různých školách. A zažil jsem to z obou stran – a přestože jsme všichni dotčení všechny zásahy akceptovali, tak dobrý pocit jsme z toho neměli. A pozor – tento problém nejde za studenty, ani za rodiči, toto je problém přímo ve školství. Nebo prostě ve společnosti, děje-li se to i jinde, v jiných oborech.
• Na SPŠ jsem na vlastní oči viděl, jak vedení školy na začátku školního roku prosí nezletilé studenty 2. ročníku,
  kteří se podle zákona vůbec nemají dostat k cigaretě, jestli by mohli s kouřením vždy vydržet až do velké přestávky.
  Nenapadá mě teď úplně přesná analogie s Bastardy, ale je to jeden z příkladů pro představu o stavu skutečného nefilmového školství.
  Kromě toho prý za někým ze studentů někdy přijde policie (další analogie reality s Bastardy), ale to se nezdá až tak moc být chybou školy, to je hlavně chyba rodin a společnosti.
• Pro představu mě ze zkušenosti se SPŠ napadají i další drobnosti:
  • Na záchodech není toaletní papír, a to záměrně, aby s ním studenti nedělali nepořádek po škole (za dva roky se jim sebere i křída, protože nebude možné žákům zakázat s ní házet po lidech ?)
  • Žáci nového učitele vítají otázkou „Co jste proved, že jste sem nastoupil?” a hlásí mu, po jak krátkém čase odešli jiní noví učitelé (už při vstupní prohlídce se lékařka podivila, že ta škola pořád nabírá učitele – v době, kdy je každým rokem méně a méně studentů).
    A pak se s ním loučí žádostí, aby neodcházel, protože prý je z učitelů jediný, kdo aspoň ví, o čem mluví
    – je tam viditelný značný despekt vůči vlastní střední škole, do značné míry ale plynoucí z nespokojenosti s její okamžitou kvalitou a s celkovým reálným stavem, který na ní právě panuje.
  • Nicméně se nedá říct, že by žáci byli zcela nezvladatelní. Někteří jsou sice poněkud divočejší, ale dá se s nimi pracovat. Pokud člověka neodradí další aspekty, pokud není nový učitel otrávený už v srpnu tím, jak celá instituce funguje. Pokud jde o studenty, bylo mezi nimi nenulové množství jedinců ochotných ke spolupráci a toužících se něco naučit. Ale byli tam i jedinci, kteří nevěděli, proč do té školy chodí …což by se dalo zvládnout, kdyby člověk neměl pocit, že musí bojovat na dvou frontách – při hodině krotit některé studenty (to by ještě šlo) a hlavně pak o přestávkách a jindy bojovat s institucí, ve které se právě nachází, za to, aby byly naplněny alespoň základní dohodnuté či logické věci. V některých ohledech je tedy příčinou problémů ve školství právě stav samotného školství.

Proč mi Tomáš Magnusek dal právě roli učitele IT

• V době castingu jsem za sebou měl tří(a kousek)letou zkušenost s výukou odborných předmětů na Katedře informačních technologií Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové.
  • Tvorba webu – vše okolo statického front-end kromě grafiky
  • Číselné soustavy, logické funkce, bleskové základy elektrotechniky
• Dnes (psáno den před premiérou) sice můžu mluvit o zkušenosti čtyřleté, nicméně už se živím jako webový analytik, programátor a kodér.

Poznámka pro odpůrce filmové trilogie Bastardi

Bastardi jsou kritizování kvůli různým věcem. Mně by z pozice neinformovaného diváka nejvíc vadily různé, obecně řečeno, „drsné” prvky – slovní výrazy i části děje.
Jenže když se s Tomášem bavíte, tak zjistíte, že přinejmenším pro některé konkrétní věci má konkrétní rozumné důvody, proč je do filmu dal.

Další část nevole obvykle souvisí s určitými řemeslnými nedostatky ve zpracování… ano, najdou se tam profesní nesrovnalosti. Ale i přes ně má celá trilogie smysl a je dobře, že vznikla.

Fotky z natáčení

(Fotil někdo ze štábu, nevím kdo)

Maskérna

Natáčení - asi kontrola natočeného na monitoru, nebo příprava něčeho

Video (první oficiální ukázka z filmu)

První natočená scéna (prosinec 2011):

Ukázka z filmu

Jak jsem zmínil výše, zmínku o tom, že žáci (základní, napůl zvláštní školy) neumějí pořádně ani brouzdat po webu,
jsem si do textu zařadil na základě své zkušenosti s některými studenty informatiky (jako celého oboru, ne jen předmětu !) na škole vysoké.
Takže až budete přemýšlet o tom, jestli Bastardi nejsou přehnaní, tak vězte, že v některých dílčích detailech je realita naopak horší než film.