Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Osobní blog
Soukromý, neprofesní mikroblog.
Článek č. 173

 


"Pasivní agrese" je jako organizované "ignorování"

1)
Před asi deseti lety jsem si na jisté sociální síti všiml, že někdo založil událost nebo skupinu "Ignorujeme ...".

Já si tedy ignorování představuji trochu jinak.
Když někoho nebo něco ignoruji, tak to podle mě znamená, že si (to)ho nevšímám. Nereaguji na to / na něho.
A ne že proti němu / tomu zakládám protestní skupiny či události na sociálních sítích.
Takový organizovaný protest fakt není projevem ignorace dotyčného subjektu.

Už si nepamatuji, co přesně organizátor svojí cílenou aktivitou "ignoroval" (to je fakt do očí bijící nesmysl, že jo),
ale v mnoha případech by se asi hodilo slovo "bojkot".

Slovo "bojkot" bylo použito později, v souvislosti s produkty firem konkrétního veřejně známého vlastníka.
Slovo "bojkot" naprosto dává smysl. To už je organizované, cílené, úmysné, aktivní (!) odmítání něčeho.

Aktivní odmítání je dost jasná reakce, akce, čin;
čili to určitě není forma ignorace či nereakce.


2)

V posledních mnoha měsících až možná málo letech se začal v angličtině i češtině docela hromadně objevovat velmi podobný nešvar.
Co, nešvar. Řeknu to otevřeně: Nesmysl.

"pasivní agrese"

Podle míry aktivity lze říci, že dotyčný je pasivní, anebo že je aktivní.
Když je pasivní, tak se moc neprojevuje, nic moc nedělá.

V případě, kdy je řeč konkrétně o prosazování zájmů, obvykle svých, se obvykle rozlišují tyto základní stupně:
pasivita, asertivita, agresivita.

Pasivní jednání spočívá v tom, že si dotyčný nechá skoro všechno líbit, nebrání se;
v případě asertivity, zlatého grálu mnoha koučů a jejich kurzů, se dotyčný zdravě, efektivně, ideálně, přiměřeně brání;
v případě agresivity jde za čáru a prosazuje se na úkor jiných, čili chce více, než na co má nárok.
Velmi zjednodušeně řečeno.

Podstatné jsou ty základní stupně míry prosazování se (stupně velikosti svých nároků):
pasivita < asertivita < agresivita

Jedno jednání prostě nemůže být za stejných okolností a ze stejného hlediska současně pasivní i agresivní.



V některých situacích, kdy někdo v praxi použil výraz "pasivní agrese", by bylo namístě použít slovo "jízlivost".
Když někdo rýpe, ne zcela zdvořile komentuje, apod. Z toho v některých případech může jít i o sarkasmus.
Ale fakt to není "pasivní agrese".


A pokud někdo jedná agresivně, ale jenom trochu, tak na tom není nic pasivního.
Když někdo někoho trochu urazí nebo někdo na někoho trochu zaútočí, tak je to lehká nebo mírná forma agrese,
příp. to může být začínající agrese (když se dá předpokládat eskalace),
ale fakt to není pasivní agrese, když ten agresor / útočník aktivně jedná!
Pokud nejedná, tak to není agrese.
A když je to agrese, tak to určitě je nějaká forma aktivity, čili to nemůže být pasivita.


Vím, že z psychologického hlediska "nelze nekomunikovat" a plně s tím souhlasím.
Když někdo nereaguje, tak tím sděluje přinejmenším to, že něco není v pořádku, i když v tu chvíli ještě nevíme, co.
Ale buď ten člověk kašle na všechno, nic nestíhá, je diletant, apod., tak pak to může být pasivita (nedostatek aktivity), ale není v tom úmysl / útok / agrese.
Anebo to dělá úmyslně, tak pak to je útok / agrese, ale zase je to cílené jednání, záměrný bojkot. Takže to není pasivita.
Případně může jít i o kombinaci, že dotyčný je diletant, a někomu konkrétnímu chce navíc způsobit problémy, tak pak může být pasivní a současně agresivní, ale ta agrese, pokud už je to agrese, prostě pasivní být nemůže.
Když se nejdřív opaříte, a za chvíli ještě utrpíte omrzlinu (třeba vlivem přehnaného chlazení té popáleniny), tak máte popáleninu a máte omrzlinu. Od tepla a od zimy; nikoliv od něčeho mezi tím. Nemůžete říct, že máte úraz od "horké studené vody". To je prostě nesmysl. Stejný jako "pasivní agrese".
A hlavně tato situace, kdy někdo neplní své závazky a dělá mrtvého brouka, není ani příliš časté užití toho trendy newspeakového pojmu "pasivní agrese".

Výraz "pasivní agrese" používají obvykle totalitní progresivisté typicky ve chvíli, kdy se jim nelíbí, co si někdo dovolil napsat.
Pokud to považuju za útok, tak řeknu, že to je agrese, třeba i jen lehká / mírná / počínající, ale nebudu tvrdit, že je ta agrese pasivní.

Pasivita je akceptace; to se s agresí vylučuje.
(v daný moment, v dané situaci a kontextu a z daného hlediska)



Chápu, že už dříve vznikly poněkud paradoxní výrazy typu "tekutý prášek" nebo "umělý živý plot",
ale odmítám akceptovat nesmyslný termín "pasivní agrese".

Agrese je aktivita vyšší než přiměřená, aktivita vyšší než morálně přijatelná.
Jestliže někdo jedná více, než mu v dané situaci dle etiky či etikety přísluší, tak určitě nejedná pasivně.

A pokud vás někdo chce poškodit na vašich právech nějakým zákulisním jednáním, kutím piklí a poštváváním jiných proti vám,
tak je třeba intrikář, šmejd a manipulátor, ale určitě není pasivní, když nezahálí a jedná s kde kým, aby ho proti vám poštval.
Takže ani to není pasivita.
(A ani se pro tento případ ten výraz "pasivní agrese" v praxi asi nepoužívá.)

V drtivé většině případů se výraz "pasivní agrese" používá pro jednání, které někdo považuje za urážku, nezdvořilost, neslušnost, jízlivost, sarkasmus, apod.
Že si progresivisté pro tyto jevy vymysleli nový výraz, který naprosto nedává smysl, je dost smutné. Příznačné a do jiných projevů ze stejného trendu zapadající, ale smutné.


A ne, není to slovíčkaření, není to bazírování na slovech.
Je to téma nejen jazykové, je to i věc základní logiky.
Je to problém nejen jazykový, je to problém především věcný.
Ta slova mají nějaký význam, a jestliže někdo považuje tu aktivitu za nadměrnou a současně nedostačující, tak by se měl rozhodnout, co si o té míře aktivity myslí, a pak říci, zda ji považuje za nedostačující, anebo za nadměrnou.

 

  


Líbil se Vám článek?


Zpětná vazba – hlasování

Hlasy se na serveru připočítají k počitadlům pro tento článek, např. kolikrát tento článek někoho pobavil a kolikrát tento článek někomu pomohl.

Neukládají se jednotlivá hlasování (vzájemná kombinace hlasů, datum, čas, ani jiné údaje).
Proto nemá smysl odesílat prázdný hlas, nemělo by se co k čemu přičíst.

 

Ve Vašem prohlížeči nebude uložena žádná informace (cookies) o tom, že už jste hlasovali.
- Ve Vašem prohlížeči tedy nebude vidět, jak jste hlasovali.
- Kdykoliv budete moci hlasovat znovu, pokud Vám článek opakovaně pomůže (pobaví Vás, potěší, …).
- Pokud Vás právě u jednoho počítače sedí více, mohou postupně hlasovat další lidé.

Počítám člověkohlasy, nikoliv lidi.
Tedy kolikrát článek někomu pomohl,
nikoliv kolika lidem pomohl
.

Třikrát potěšeného jednoho čtenáře počítám stejně jako tři různé jednou potěšené čtenáře.

Každý má do budoucna neomezený počet hlasů.
Když zapomenete, že jste pro tento článek už hlasovali, nevadí – když Vám někdy v budoucnu bude např. užitečný znovu, tak mu znovu pošlete hlas, že Vám byl užitečný.

Můžete si zvolit 1 až N možností

Štítky, labels, kategorie, témata, tagy, hashtagy

(ve vývoji)
 
#languages   #czech-language    
#society-thoughts  
 

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Osobní blog: Soukromý, neprofesní mikroblog. . Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2023-02-04]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/blog

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2023-02-04]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

486tka sa pýta Pentia:
 - „Koľko je 2+2?”
Pentáč bez váhania odpovie:
 - „Päť.”
486 sa zamyslí a povie:
 - „Hmmmm... mne sa to akosi nezdá...”
A Pentáč:
 - „To nič, ale tá rýchlosť...”

 

Pro zamyšlení

Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samým.
[Karel Čapek ( 1938)]