Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

O Lisabonu, Irsku, Mnichovu a Habsburcích

 

Vytvořeno
31.10.2009

 

 
 

1) Definice pojmů – aneb o režimech

Unie je spojení
rovnocenných partnerů,
když se státy ožení
v rovnocenném kartelu.

Nevolnictví, to má noty,
podle kterých musíš hrát,
na mlíko ti dává kvóty,
i na řepu, co chceš pěstovat.

Říká, kde smíš pracovat,
a čím si svítit k tomu,
z čeho se máš radovat
a koho pustit domů.

Démos kratés – vláda lidu,
o všem se má hlasovat,
a referendum pro jistotu,
si smí Irsko zopakovat.

Z demokracií, myslím,
nejlepší je jistě ta,
kde před hlasováním
se dělá správná osvěta.

A když se voliči spletou,
a místo "ano" řeknou "ne",
tak necháme je, jednou větou,
klidně hlasovati podruhé.

Hlasuj, svobodný občane,
politik se tě zastane,

a pro svobody pravý pocit,
smíš k urnám opět vkročit,

abys svůj názor opravil,
abys byl s vlnou, zkrátka in.

Čím voleb je víc,
tím svoboda je větší,
má to jen samý líc,
tak neměj žádné řeči.

2) Domluva do duše

Tak ber Vašku ohled,
nebuď pořád arogantní,
vždyť evropský pohled
žádá podpis elegantní.

Buď slušný jako Beneš*,
to prolomí ledy,
pero do ruky vemeš,
rozhodneš naposledy.

Pojďte milí, posaďte se,
nedáte si kávu?
Buďte hodní, podpište se,
nedělejte krávu.

Je to přece formalita,
čeká se jen na vás,
koukaj na vás oči světa,
tak nedělejte trapas.

3) Historická matematika

Habsburkové šlechetně
nás 3 věky v péči měli,
na což jsme my nevděčně
v osmnáctém zapomněli.

Je čas zrobit pořádek,
všichni na to hledí,
srovnat čísla do řádek,
ať matika sedí:

1918 + 20 = 1938
1989 + 20 = 2009

Dvacet roků rozjívení,
vzbouření a samovlády,
dál to nejde vážení,
vždyť nevíte si rady.

Přispíšíme s naší péčí,
chcem se starat o vás,
na úvod teď máme řeči,
pak užijem i provaz.

Tak nebuďte rezistentní,
ať má to hladký pohyb,
vždyť čísla jsou evidentní,
není žádných pochyb.

Nedělejte tu už zmatky,
respektujte dějiny,
přec víte, že vaše matky
jsou vždy jiné krajiny.

I ve škole přestávka
má jasně dané trvání,
tak nebuďte jak děťátka,
a zklidněte se, trhani.

Je čas zase dávat pozor,
co říká pan učitel,
ať opraví nám správně obzor,
ať víme, kdo je (ne)přítel.

Tak vrhněme se do výuky
a zanechme bázně,
bylo dvacet roků přestávky,
bude třista let kázně.

Poznámka

  • * S odstupem času mi kritika E. Beneše přestala připadat vhodná (vzhledem ke složitým okolnostem 2. sv. války), ale už jsem to tak holt před 4 lety napsal.

Skok nahoru na: Navigační menu (klávesová zkratka „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. O Lisabonu, Irsku, Mnichovu a Habsburcích. Martin Adámek [online]. Náchod [cit. 2018-12-18]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/autenticke/lisabon-irsko-mnichov-habsburkove

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod [cit. 2018-12-18]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Zena posiela manzela-programatora na na nakup: „Chod kupit dve nozicky klobasy. A ked budu mat vajicka, vezmi desat.”
Programator vojde do obchodu.
„Dobry den. Mate vajicka?”
„Ano.”
„Tak mi dajte desat noziciek klobasy.”

 

Pro zamyšlení

Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to jejich!
[Karel Čapek]