Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Cesty městem

 

Vytvořeno
13.2.2002 až
14.2.2003

 

Toto je asi moje nejdelší básnička (je plně autentická),
psal jsem ji rok, a svým způsobem dokazuje, že nejlepší díla jsou ta, která vzniknou rychle a najednou :)

I.

Když vyrazím do města,
pod nohama šlapky,
jsem závislý cyklista,
co se dočkal dávky.

Všechno rychle odhaduju
a projet to zkusím,
na pár metrech zastavuju,
teprve když musím.

V dobrý stopě jde vše hladce,
já se všude vejdu.
Brzdit v každý křižovatce?
Tak do toho nejdu.

Podzim, jaro, léto, zima,
rozdíl je v tom kulový,
v jízdách městem pauzy nemá
můj bicykl trekový.

Nebojím se zimy,
nebojím se sněhu,
nebojím se rýmy,
bojím se jen ledu.

II.

Předjet auto je má snaha,
a vadí mi velice,
když ženská, co má výraz vraha,
je v celý šířce silnice.

Když má auto rychlost malou,
dost blízko je nárazník,
jedu ale kousek stranou,
nejsem chíry zákazník.

Když chci předjet auto,
dám tam lehčí převod,
nestojí mi za to
zvýšit počet nehod.

Někdy možná zbytečně
s tím předjetím váhám,
jenže nerad skutečně,
pozdě trapně vzdávám.

Proto čekám na jistotu,
až když je to jasný,
změním rychle svoji stopu,
předjetí je krásný.

III.

Když neví řidič nějaký,
kdy se blinkr dává,
jdou na něj mé nadávky,
to se často stává.

Pro výjimku stačí,
když ten šrot co řídí,
nedá blinkr na kruháči,
to se občas vidí.

IV.

I když jedu po hlavní,
udržuju bystrost,
řidič, ten rád podcení
cyklistovu rychlost.

Nejhorší jsou dlouhý nafty,
co maj špatný zrychlení,
dva už na mě takhle bafli,
moje brzdy nelení.

Vzadu, vpředu musím brzdit,
pořádně ty brzdy zarvu,
hned jak páky můžu pustit,
na řidiče zařvu.

Trojúhelník ignoruje,
on má navíc motor,
a že mě tím ohrožuje,
copak je mu po tom?

Za poštou mě překvapila
Škoda emko červená,
když se dvířka otevřela
já proměnil se v jelena.

Asi nejspíš přehlíd značku
a myslel, ze je na hlavní,
teďka se mnou chystá rvačku,
zuby na mě vycení.

Těžce jsem ho podcenil,
vůbec na mě nevlít
omluvil se, vysvětlil,
– že mě zkrátka přehlíd.

Tohle se mi vážně stalo,
věřte nebo ne,
taktéž mě to překvapilo,
je to dojemné.

V.

Méně chválím cizozemce,
kterým dávám přednost
v nepřehledné křižovatce,
proč dodržovat rychlost?

Polovinu přidali si,
copak je to napadlo?
Semafory byly kdysi,
teď by bodlo zrcadlo.

Když se náhle objevil
Bavor nebo truck,
já zázračně zastavil,
sám netuším jak.

Vyjadřuji tímto vděčnost
strážníkovi andělu,
že smůla a setrvačnost
mají občas nedělu.

Kdyby někdo namítal,
že tam nemám spěchat,
já jsem o tom přemítal
– lepší rychlost nechat.

Když nechci těsnou auta blízkost,
lepší rychle propálit,
než bych z nuly získal rychlost,
moh bych auto natrefit.

VI.

Já rozepsal to už před rokem,
dnes je všechno jináč,
auta se teď táhnou krokem
přes ucpanej kruháč.

Že jsem u těch kruháčů,
zvyknul jsem si brzy,
dnes už pro ně nepláču,
tam nemusím brzdit.

Auta, ty se po kruháči
motají dost pomalu,
bicyklu jen kousek stačí,
protáhne se v návalu.

Výjimečně brzdím pouze,
jinak to hned propálím,
o kolony není nouze,
s těma se též nemazlím.

Od kruháče ke kruháči
je to k Polsku široký
a pokud mi rychlost stačí,
koukám autům na boky.

Dle vyhlášky můžu bráti
ty kolony zprava,
jenže domů chce se vrátit
nerozbitá hlava.

Proto já je předjíždím
bezpečněji zleva,
dvě souvislý přejíždím,
to mi vážně neva.

Brát to zleva je tam zdrávo,
vidím daleko,
skřípnul by mě někdo vpravo,
byl bych naměkko.

Ke Slávii jakbysmet
je od města kolona,
auta stojí na místě
dýl, než když byla červená.

Teď stojí auto vepředu,
co v kruh se bojí vjet,
já nemám vážně náladu,
stát vzadu a civět.

Kruháč, že je propustnější,
i pro auto – to je fór?
jen pro kolo je rychlejší,
než byl semafor.

Když dopravy je obleva,
kruh se s kolem nesnáší,
při odbočení doleva
na Slávii vynáší.

VII.

Chodec, věčný kaskadér,
nebezpečný všem,
furt si říká o malér,
má snad uši jen?

Spoléhá se na uši,
vleze do cesty,
přitom vůbec netuší,
že hrozí neštěstí.

Připomínám trochu Mazdu,
motor neslyšíte;
riskujete sebevraždu,
bez kouknutí vykročíte.

Když uvidím podezřelé
chodce na chodníku,
přiblížím se k čáře levé,
dál od obrubníku.

Nespoléhej ale na to,
ty chodcova hlavo,
pokud za mnou jede auto,
tak musím jet vpravo.

VIII.

Na přechodu jsou ty chodci
některý fakt čilí,
před kolo mi honem vkročí,
nevydržej chvíli.

Na přechodu chodce milý
pustit dá dost práce,
bere rychlost, bere síly
ta brzda a akcelrace.

K umožnění přecházení
stačí chodce objet,
v rozporu to dle mě není
s paragrafem číslo pět.

Jezdím podle zákona
– i když je to smutný;
přestupek se nekoná,
když stavět není nutný.

Někdy je však chodců nával,
i tak je nechám žít,
černá je pak brzdná dráha,
když musím zastavit.

IX.

Když je přechod zrušený,
chodci si ho domyslí
když to vidím zdá se mi,
že píšu nesmysly.

Je to ale pravda jistá,
v paměť si to zanesli.
Byl tu přechod! Dozajista
ho zapomněli nakreslit.

Tenhle problém vytvořili
jasně tvůrci kruháče,
k přechodu to upravili,
kdopak si to odskáče?

Díky tomu můžou chodci
pohodlně přecházet,
vedení co vládne mocí,
nechce si to rozházet.

Řidič ať si nestěžuje,
vždyť tam přechod není
a chodec ať dodržuje
značky nakreslený.

Věřte, mám to vyzkoušený,
chodím taky z nádraží
zacházka to velká není,
ta lenost mě zaráží.

X.

Jestli vám snad připadne,
že tu jenom nadávám,
tak než mě někdo napadne,
sám se rychle přiznávám.

Ať jsem zrovna cyklista,
motorista, nebo chod,
též chyby dělám dojista,
nejen cestou přes Náchod.

Občas asi něco zprasí
každej, kdo se hejbe
a pokud to někdo spasí,
vlastně o nic nejde.

Chtěl bych taky naznačit,
je nade mnou nebe,
že fakt nechci zmrzačit
jiný ani sebe.

Adrenalin užívám,
chutná mi to skutečně,
a taky se domnívám,
že riskuju jen bezpečně.

Jezdím ale takhle krutě
jen bez motoru a jen sám,
s více lidma nebo v autě
zodpovědnost mám.

Od února do zimy
psal jsem tuhle báseň jen,
jak Lomikar za Koziny
přesně rok a den.

Jestli se vám báseň líbí
a vidíte jen malé chyby,
tak většinu mých děl
mám na webu, URL:
http://sweb.cz/adamekma
(…resp. adamek.cz)

Skok nahoru na: Navigační menu (klávesová zkratka „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Cesty městem. Martin Adámek [online]. Náchod [cit. 2018-12-11]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/autenticke/cesty-mestem

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod [cit. 2018-12-11]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Co to znamená, když se venku blýská?
Aktualizují se Google Maps.

 

Pro zamyšlení

Ať si myslíš, že něco dokážeš, nebo nedokážeš, pokaždé budeš mít pravdu.
[Henry Ford]