Hledat na tomto webu

Potvrzuje se, že černobílé fotografie stojí mnohdy více, než fotky barevné. Někdy je to jejich uměleckou hodnotou, jindy pevnou cenou ze strany fotografa, který vám fotku prodá, aniž byste si ji objednali.

Tuto službu ale Policie poskytuje už dlouho, tak proč o ní najednou píši?

Protože ještě donedávna jsem se počítal k řidičům, kteří doposud zmíněný auto-portrét (portrét auta) neobdrželi. A až doteď jsem neměl příležitost se podívat, jak taková fotka vlastně vypadá. Takže, abyste také za zvědavost neplatili pokutami a body, chtěl bych vám takový snímek ukázat. Berte tento článek jako prevenci – ochranu společnosti před rychlými řidiči nebo ochranu rychlých řidičů před body a pokutami.

Prevence, nebo mýtné?

Přiložené snímky vznikly v podstatě na dálnici, když jsem měl na tachometru cca. 100km/h. Bohužel v úseku za bílým obdélníkem s názvem obce. Takže tam platí osmdesátka, ačkoliv jde o normální dálnici - čtyři proudy, nikde dům, nikde chodec, uprostřed a po stranách svodidla. Ona i ta obec je v daném místě spíše formální, fyzicky začíná úplně jinde. Navíc, kromě toho, že je v daném místě osmdesátka zbytečná, zde platí „vyšší tarifní pásmo“, kdy body i pokuta naskakují rychleji, než mimo obec.

Zkrátka ideální místo pro umístění radaru, pokud má sloužit k dodatečnému zdanění obyvatel, nikoliv ke zvýšení bezpečnosti. Nebylo by lepší toto zařízení umístit před školu? Ne, proč? Vždyť 90% řidičů před školou v době školního vyučování pojede 30 km/h, takže by se měřící zařízení nezaplatilo. Na osmdesátce uprostřed dálnice je finanční návratnost investice jednoznačně lepší. Ano, vnímejte tento článek i jako kritiku.

Stacionární radar

Přestože se snažím jezdit spíše na bezpečnost, než na předpisy, bylo to poprvé, kdy jsem byl přistižen při porušení rychlosti. Kde je to nutné, jedu 20, přestože je povoleno 50, a jinde naopak jedu o něco rychleji než je povoleno, pokud to považuji za bezpečné.

Věnuji se řízení, místo tachometru sleduji raději silnici, a kromě jiných věcí si občas všimnu signálu protijedoucího řidiče, upozorňujícího, že se za nejbližším rohem skrývá radar.

A někdy mě navíc jistí CB-radio. Občanská vysílačka je i dnes asi nejlepší zdroj aktuálních dopravních informací. Ale tentokrát jsem narazil na stacionární radar. A ten samozřejmě není hlášen, když je na místě pořád. Jenže to jsem jako přespolní nevěděl, a dozvěděl jsem se to až za pár týdnů, od „mé“ pobočky Policie.

Radar bez radaru

Výraz „stacionární radar“ není úplně přesný. Ze zběžného zhlédnutí fotek vyplývá, že jde vlastně jen o dvě kamery připojené k jednomu počítači. Jako informatik musím jednoduchost a účinnost tohoto řešení pochválit, ale jako platícímu zákazníkovi se mi tento automat už samozřejmě líbí méně.

Co tedy na fotkách vidíme? Vůz jedoucí v levém pruhu je zachycen zleva shora. Takže kamera se nachází pravděpodobně na sloupu vedle jízdního pruhu, v tomto případě v dělícím pásu dálnice. Na obou snímcích je patrná bílá příčná čára, sloužící patrně k přesnému vytyčení startu a cíle měřeného úseku, aby se počítač měl „čeho chytit“. Takže když přejedete bílou čáru, a ze sloupu na vás shlíží foťák, víte, že jedete časovku s letmým startem, a možná za ni budete oceněni.

Kompletní menu

Na obou snímcích je uveden datum a čas pořízení, a popis lokality. Na druhém snímku je navíc vzdálenost startu od cíle, rozdíl časů, a z těchto údajů vypočtená průměrná rychlost na daném úseku. To vše je doplněno povolenou rychlostí, výrobním číslem a názvem zařízení, a číslem dokumentu.

V textu přiloženém k fotografiím kromě registrační značky zaujme i popis přestupku. Když uvážím detailnost druhého snímku, mohl by u nejednoho řidiče v kolonce „přestupek“ být uveden celý seznam prohřešků.

Ze snímku je totiž možné pěkně vyčíst:

• že má vůz rozsvícená potkávací světla
• že má řidič zapnutý bezpečnostní pás
• že jsou zhasnuté přední mlhovky

Být u někoho některá z uvedených věcí jinak, nemusel by se zodpovídat jen z překročení rychlosti.

Registrační značka je bohužel čitelná velice dobře, i když na výtisku, který jsem viděl, nebyl k přečtení proužek určující zemi registrace v rámci EU.

Navíc je patrné, že je zapnutý blinkr doprava, a řidič se dívá do pravého zrcátka. Za povšimnutí stojí i anténa vysílačky, která holt proti stálým zařízením nefunguje. Při troše představivosti lze rozeznat i dálniční známku a logo právnické firmy. Podoba řidiče, na výtisku, který jsem viděl, příliš rozeznatelná nebyla.

Nerozeznatelnost řidiče, ani právní pojistka, však mnoho nepomohou, když je provozovatelem vozidla firma, ochotná Policii nahlásit totožnost osoby blízké, sedící za volantem. Navíc, kdybych si snímky poctivě nekoupil, tak bych se teď o ně s vámi nemohl podělit.

Průjezd pod první kamerou. Foto archiv.

Průjezd pod druhou kamerou. Foto archiv.

(Otištěno v časopisu Trucker)