Hledat na tomto webu

Asi ve dvě nebo ve tři v noci slyším, že se mi zase do vnější polystyrenové izolace zdi přímo u postele nastěhovala myš, kterou se mi před pár týdny po pár částečně probdělých nocích podařilo mírovými prostředky vyhnat
(jejím zvykem, jímž mi tehdy vyhlásila válku, bylo, že mi přimo u hlavy v nočních hodinách hlasitě chroupala vnitřek vnější izolace).

Teď se vrátila asi v souvislosti s ochlazením, které po dočasném teplém období nastalo. Nestačilo jí se schovat před zimou a být hodná, zase musela likvidovat izolaci, a to tak, že nahlas.
Krom toho ale teď nově slyším i další zvuky, skoro jako by venku někdo chodil, a pak zvuky manipulace s kovem. Zhruba jako kdyby někdo desítky metrů odsud házel z metrové výšky na zem kari sítě – roxory. Což tu okolo druhé až třetí v noci nebývá standardem.

Urychluji tedy svůj výsadek a jdu ven zjistit, co se tam děje.
Jen otevřu dveře, jde mi v ústrety Digina. Tedy moje fenka. Jež má být zavřená ve svém výběhu. Pozdravím ji a ptám se, co se děje.

Popojde pár metrů a útočí packou na ukotvení malého skládacího sušáku na prádlo (odtud ten kovový zvuk, jak se otřásají jeho tenké volně uchycené vodorovné dráty, co má místo šňůr). Následně má v tlamě myš. Řekl jsem jí, ať ji pustí, což udělala, a nestačil jsem obdivovat její zásah. Pak ji inspekčně vzala do tlamy ještě asi 2x, vždycky ji na požádání hned pustila, a pak už ji několikrát jen zkontrolovala, aniž by ji brala do tlamy, když věděla, že si nepřeju, aby ji měla v zubech. Dočetl jsem se totiž kdesi kdysi, že psi nemají myši lovit, protože na to na rozdíl od koček nemají optimalizovaný imunitní systém a mohli by něco chytit.

Pochválil jsem ji za likvidaci nepřítele, který by mi jinak doslova nedal spát (teda olizovat by mě přitom zrovna nemusela, když právě manipulovala s myší) a zeptal jsem se jí, jestli už chce domů. Předpokládal jsem totiž, že nějak zázračně přelezla plot výběhu, a teď se nemůže dostat zpátky. Vydali jsme se k výběhu a cestou jsem přemýšlel, kudy se asi dostala ven, když je ten plot po těch letech, kdy ukázala, že umí šplhat i po cihlové neomítnuté zdi, shora zabezpečen přesahy, skoro jak ve výběhu opic.
Přijdu ke dveřím (jäklovo-pletivové brance sahající až ke střeše) a fascinovaně zjišťuju, že jsou otevřené.

Takže když před nějakými minutami slyšela, že mám u zdi zase záškodníka (k jehož lokalizaci jsem ji před pár týdny přizval, protože slyší ruchy podobně jako já a o hodně líp cítí a nechtěl jsem rozřezat zbytečně velkou část zdi), tak po skoro deseti letech pobytu fofrem vymyslela způsob, jak dveře výběhu otevřít zevnitř, a škůdce mého spánku zneškodnit. Přičemž v poslední době mechanismus kliky zlobí, a občas maj' naši problém ji otevřít i zvenku, protože vyžaduje tlak ve správném úhlu, aby se nezasekla. Zevnitř není klika žádná, pro otevření se musí štěrbinou u pletiva prostrčit ven ruka. Nebo tlapa.

Tolik exkurze, čím takový běžný canis lupus familiaris, v provedení evropský ovčák, dokáže překvapit i letitého pejskaře.