Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

PMR DX – Mé první dálkové PMR spojení
A něco o vývoji používání občanských radiostanic u nás od 90. let do současnosti.

 

Vytvořeno
16. 10.  – 13. 11. 2022
Vytvořeno
6. 11. 2022
Vytvořeno
22.  – 23. 10. 2022
Vytvořeno
20. 10. 2022
Vytvořeno
16.  – 17. 10. 2022

 



Dnes jsem uskutečnil své první DX spojení pomocí radiostanice PMR.

„DX spojení” = „dálkové spojení” (z anglického „distance”), příp. spojení na vzdálenost větší, než je u dané technologie za běžných podmínek obvyklé.

S PMR vysílačkou jsem navázal spojení na vzdálenost cca 95 km vzdušnou čarou! Po silnici by to tam bylo cca 120 km.

Úvod:
Co je to PMR a čím se liší od CB

Aby mohl běžný, vysílačkami nepolíbený, čtenář níže pochopit, z čeho že se to vlastně raduji a proč, vezmu to od lesa:


V 90. letech se u nás rozšířily občanské vysílačky v pásmu CB (citizen band, civil band), s frekvencemi okolo 27 MHz a povoleným vysílacím výkonem 4 W.

Jelikož CB radio nejintenzivněji sloužilo před rozšířením mobilních telefonů, a nešlo ani tak o sport či koníček, jako hlavně o snahu se účelově domluvit, bývalo to tehdy v praxi s tím vysílacím výkonem občas dost jinak. Třeba 25× jinak, pokud standardní 4 W nestačily, a bylo potřeba se spojit a něco vyřešit.

Standard CB radia se vyvíjel, dnes je povoleno trochu něco jiného (trochu více) než dříve, ale stále platí, že je to zhruba 27 MHz, a že při u nás nejpoužívanější frekvenční modulaci (FM) je povolen výkon 4 W.



Mezi domy s dlouhými stabilními anténami se dalo CB radiem dovolat např. na nižší desítky kilometrů (strašně záleží na poloze, takže to berte jako příklad).

Mezi auty byl dosah malé desítky km, pokud byly vysílačky a antény v pořádku;
později (se stárnoucí a poničenou technikou) na stovky metrů až jednotky km.
Což dnes obvykle stačí, když už jde o dopravní informace, pro komunikaci s ostatními řidiči v okolí, příp. o spolujízdu více aut; a ne o dovolání se vzdálenějšímu kolegovi či na firmu.

Ruční stanice („ručka”) se dovolá zhruba po městě, nižší jednotky km.



Zhruba na přelomu tisíciletí se u nás začal více objevovat nový standard: PMR. Personal Mobile Radio.

Jde také o volně přístupné občanské pásmo, ale jiné, se CB nekompatibilní.

PMR vysílá v pásmu okolo 446 MHz, což znamená, že jeho elektromagnetické vlny jsou cca 17× kratší než v případě CB radia.



Naše evropské PMR 446 MHz má u nás povoleno vysílací výkon 0,5 W. Čili 8× nižší než CB radio (!).



Povoleny jsou pouze radiostanice (vysílačky) s pevnou anténou, čili zhruba ručky (a základnovky na stůl, s anténou přímo na vysílačce, nikoliv na střeše či balkoně jako u CB radia).



Vzhledem k právě uvedenému má
PMR ručka oproti CB ručce:

  • menší rozměry
  • menší hmotnost
  • nižší elektrický příkon
    (nižší spotřebu energie z baterií;
    potažmo menší a lehčí baterie a menší počet článků;
    snadnější nabíjení)
  • nižší cenu

To vše, počínaje posledním uvedeným, vedlo k tomu, že se PMR docela rozšířilo mezi sportovce, turisty, výletníky, rodiny, ale i pro různé profesionální použití – geodeti, řemeslníci, apod.
Všude tam, kde jsou potřeba ruční radiostanice.
(Ve vozidlech dál žije CB, i když už méně než před 25 lety.)

Ona i ta cena má vliv, protože dva kusy nejlepších turistických PMR radiostanic na trhu jsou dohromady jako pár levnější než jeden kus nejlevnější CB ručky.
Nejlevnějších PMR radiostanic koupíte za cenu jedné nejlevnější CB ručky téměř sedm kusů. Oboje myšleno v oficiální české distribuci u standardního prodejce; nezatahuji do toho vlastní dovoz z Asie.

Ale PMR má samozřejmě oproti CB radiu i nějakou nevýhodu:
Dosah.


Krom toho má PMR oproti CB radiu také nižší počet kanálů:
Dříve 8; dnes 16.

Zatímco CB radio mělo v 90. letech u nás legálně 40 kanálů;
a dnes má u nás legálně 80 kanálů.


V praxi se v 90. letech na některých CB vysílačkách objevovalo 200 kanálů (5× více, než bylo povoleno), protože tehdy byl na pásmu provoz a lidé i firmy si pro sebe hledali kousek místa v éteru.

Věřím, že dnes povolených 80 kanálů CB radia asi obvykle koresponduje s dnešní realitou.
CB už je dnes často koníček/sport; zatímco pro účelovou komunikaci jsou obvykle používány jiné technologie. CB slouží účelově v mnohem menší míře než dříve, takže jednak na pásmu není přetlak uživatelů a jednak dnešní uživatelé mají k normám bližší vztah (a mají nižší potřebu je porušovat). Aspoň myslím, působí to tak na mě.

Relativně malý počet kanálů na PMR (8+8) oproti CB (40+40) je kompenzován jednak nižším dosahem (takže vzdálenější uživatelé se vzájemně neruší),
a jednak subtóny pro průběžnou selektivu v reálném čase, nesprávně často nazývané „podkanály”, pro filtrování provozu jiných skupin uživatelů (abyste ostatní neslyšeli).



Ale k tomu dosahu.
O ten mi tu jde:

Při koupi radiostanic PMR se dočtete dosah, který je dle nejdivočejších, nejoptimističtějších a nejodvážnějších snů výrobce u některých modelů uváděn teoreticky až jako „10 km”.
To je v běžné účelově-komunikační praxi SciFi. Resp., občas nárazově někdy někde je ta hodnota dosažitelná; ale negarantovaně a nepředpokládatelně.

Při běžné účelové komunikaci mezi dvěma lidmi, kteří jsou tam, kde potřebují být, a nejdou kvůli spojení na kopec, můžete děkovat bohu, když se v přírodě dostanete na 5 km.
Protože tam budou stromy, kopečky, příp. občas i nějaká jiná překážka, a ty udělají s reálným dosahem v praktické komunikaci v konkrétní situaci své.
Takže ani při vzdálenosti těch 5 km někde v lukách a lesích ve zvlněném terénu určitě nebudete mít jistotu, že se s nejkvalitnějšími PMR vysílačkami domluvíte.

Ve městě kvůli zástavbě dosah PMR spadne na stovky metrů. Klidně nižší stovky metrů.
V budově pak ještě níž.
A v podzemním bunkru signál zmizí za prvním rohem.

Poznámka:
Netvrdím zde, že třeba CB bude mít hodnoty v těchto situacích extrémně lepší. Lepší budou, ale také budou omezené.

Na předchozích pár řádcích mi šlo hlavně o nastínění reálného dosahu PMR:
Ve většině běžných prostředí to budou stovky metrů až nižší jednotky kilometrů.

Tolik úvod potřebný pro pochopení.

To hlavní:
Proč tolik radosti z dálkového spojení s PMR

Takže s touhle malou potvorou,

  • která váží nižší stovky gramů,
  • která vydrží několik hodin fungovat na tři mikrotužkové články,
  • která se vejde do nepravidelně tvarované kapsy určené pro 6" phablet nebo do větší našité kapsy u kalhot,
  • a o níž výrobce ve svých nejodvážnějších fantaziích uvádí teoretický dosah až 10 km,
    i když ví, že v běžné uživatelské praxi takový dosah nastane jen zcela výjimečně, prakticky vůbec,

jsem dnes uskutečnil spojení na vzdálenost cca sto kilometrů!!!

Jasně, pro zběhlé nadšence do vysílaček to není nic neobvyklého. V tom právě spočívá DX vysílání, že se nadšenci za užití zvláštního úsilí dostávají na jinak nestandardní hodnoty.
Vyhýbám se slovu „radioamatér”, protože já mám toto slovo spojené s držitelem koncese (licence), který složil zkoušky, což na pásmech CB ani PMR není potřeba.



Nic není zadarmo, a takovýto dosah si člověk musí (v tomto konkrétním případě) odpracovat za užití stehen, lýtek, kolen... a nutné dávky odvahy.


Čili, řečeno prozaicky:

Vylezl jsem na kopec, na němž jsem byl doposud dvakrát v životě, a donedávna jsem tvrdil, že potřetí to nemám v úmyslu.

Třetí návštěvu toho kopce jsem před více než rokem vyškrtl ze své budoucnosti kvůli stavu svých kolen a kvůli extrémnímu stoupání obtížným terénem na tento kopec.
A dnes najednou nějak sama nastala neplánovaná změna, která vyplynula nečekaně během procházky.

Jednak jsem šel jenom na krátkou procházku, bez batohu, bez věcí, jen s čepicí na hlavě a bundou okolo pasu (a PMR v kapse, protože co kdyby...), takže mě lákalo zkusit, jestli ten výstup a sestup nalehko bez zátěže náhodou nezvládnu;
a jednak mě ten kopec neplánovaně nějak přitáhl/vytáhl, resp. PMR vytlačilo nahoru, že bych mohl zkusit, jestli někoho chytnu a jestli se na někoho dovolám.


A ta odvaha?

Vylezl jsem do poloviny veřejnosti přístupné části rozhledny!
Chápete? Až do poloviny!

V minulosti jsem jednou došel do první zatáčky (což je asi polovina té dnešní výšky), a vzdal jsem to.
Podruhé jsem to ani nezkoušel.

Jenže dnes jsem s sebou měl to PMR; a vysílačky mají k rozhlednám přesně opačný vztah než já, tak jsem se překonal, a kvůli té vysílačce jsem se vzdor zjevnému nebezpečí dostal až tak vysoko.

Výš už jsem to nedal ani kvůli vysílačce. Výš už by mě nikdo nedostal ani párem volů. Hlavně proto, že ti volové by jistě měli rozum, a nevylezli by ani do té poloviny.

K dokreslení své odvahy dodám, že jedni turisté zkoušeli vyjít nahoru se psem, a ten to vzdal pár schodů před tou mojí zatáčkou.
To je jasné – neměl vysílačku. No tak co by lezl někam, odkud jde spadnout, když mu ta větší výška nic nedá, že jo.
(Ale jinak teda okolo mě proudili turisté nahoru i dolů, holt ne každý má z rozhleden takový respekt :) )

Takže jsem vysílal na schodišti v zatáčce, levou rukou jsem se držel zábradlí; pravou jsem držel a obsluhoval vysílačku. Tím pádem jsem nebyl schopen si cokoliv zapsat, ani si cokoliv najít (např. se podívat do mapy).

Na práci s informacemi jsem tak měl k dispozici jen hlavu. Protože ruka byla zaneprázdněná tím, že držela tělo, aby tak uklidnila hlavu. No prostě rozhledna, co vám mám povídat. Zázrak, že jsem tak vysoko došel, když dole byla všude díra. Z technického hlediska jsou ty průhledné roštové schody a podlahy samozřejmě zajímavé, protože jimi propadává sníh, ale některé věci člověk prostě vidět nechce. Třeba tu hloubku dole.

 


Ale zpět od děsivosti průhledných rozhleden k PMR a jeho dosahu.
Docela výstižně téma dosahu PMR shrnuje česká Wikipedie, když říká, že:

Stanice PMR umožňují za dobrých podmínek spojení (přímá rádiová viditelnost, tj. "z kopce na kopec") na vzdálenost i 300 km (...) větší vzdálenosti u nás brání zejména nedostatek vhodných kopců (...)
šíření signálu je (...) značně ovlivněno terénními či umělými překážkami.
V hustě obydlených oblastech a v budovách je typický dosah 20 – 1 000 m,
na horách za dobrých podmínek 5 – 10 km.
Většinou platí pravidlo: "Kam dohlédnu, tam se dovolám".


Takže když člověk díky tomu,
že pěšky ujde přes 15 km, nastoupá zhruba půl výškového kilometru a v polovině té trasy sebere všechnu odvahu pro dosažení částečného skoroúspěchu při boji s akrofobií,
dokáže navázat spojení na takovou vzdálenost, zhruba stonásobnou oproti reálným vzdálenostem při účelové komunikaci za běžných reálných podmínek v praktickém životě,
tak z toho prostě má radost.
Aspoň takhle poprvé :)

Použil jsem naprosto standardní vysílačku fungující tak, jak jsem ji koupil.
Jelikož na PMR není možné vyměnit anténu za delší (u CB radia to možné je, i v případě ručky), nasazují někteří DX nadšenci na antény PMR radiostanic různé trubky, aby si prodloužili dosah, a přitom nezasahovali do konstrukce radiostanice.
Z internetu jsem pochopil, že v PMR komunitě asi úplně nepanuje shoda, zda se trubka připevněná k anténě považuje za ilegální nesportovní úpravu radiostanice, anebo za legální zlepšovák v rámci pravidel.
Nic takového jsem nedělal, prostě jsem se „jen” vyškrábal na ne zcela snadno přístupný kopec a na něm do poloviny schodiště rozhledny.

A pak jsem to trpělivě zkoušel, znova a znova, i když se zpočátku nikdo neozýval; i když foukal vítr.


Sto kiláků na půl wattu.
Chápete? Na výkon 500 mW takové spojení!


Vím, že pro zkušené DX matadory tato hodnota není nic omračujícího.

Ale i když jsem vždycky (poslední čtvrt století) na základě zkušeností se CB radiem říkal,

  • že hlavní je poloha (výška; bez překážek),
  • potom anténa,
  • a až na posledním místě výkon,

tak stejně, pro síbíčkáře, který ví, jak ty 4 watty CB radia mohou být strašně málo, je tenhle zážitek, co se dá udělat s půlwattem (a kratičkou anténkou a bez protiváhy), něco jako otevření nového levelu, něco jako když po r. 2000 nastal prudký rozvoj polovodičů na svícení i ukládání dat, zkrátka převrat a otevření nové reality.

Je to prostě první zkušenost v daném směru.

A to i přes to, že se CB ručkou jsem 90 km vzdušnou čarou dal už před 23 lety – a vzpomínám na to dodnes :)
CB jede na 4 wattech. PMR má výkon 8× nižší. Takové spojení si prostě síbíčkář neumí s PMR představit.

V on-line denících lze najít i několikanásobně delší spojení uskutečněná pomocí PMR z kopce na kopec. Je mi jasné, že těch mých 95 km není žádný rekord; ale ten pocit, když to člověk sám zažije, ten je k nezaplacení.


A mám radost i z toho, že jsem tam nahoru vylezl.

Ani tak ne z toho, že jsem se odvážil až do poloviny rozhledny, protože výšek jsem se bál vždycky a asi už vždycky budu, dokonce jsem si v rámci boje proti tomu kdysi skočil na padáku, ale to na výšky např. 3 až 30 m nemá vliv;

jako hlavně z toho, že jsem si zkusil, jestli zvládnu výstup na tento konkrétní kopec fyzicky se svými koleny, protože chodit mě bavilo vždycky, a dřív jsem šplhal ve svazích jako kamzík; pěšky mi kopce nikdy nevadily, dokud jsem (z jiných důvodů) nezačal mít potíže s koleny.

Tak jsem si teď neplánovaně vyzkoušel, jak to půjde do fakt strmého kopce, když nebudu mít batoh. A šlo to lépe, než jsem čekal, což mi dalo určitou naději ve věci svých budoucích chodeckých a turistických možností i v kontextu okolních kopců. A to je hodně pozitivní zpráva.



Ty dvě radosti (že jsem se tam vyškrábal; že jsem uskutečnil pro mě velmi dobré DX spojení) se násobí.

Z jedné strany to úsilí bylo odměněno; z druhé strany ten úspěch nepřišel jen tak sám a musel jsem pro něj něco udělat.

Určitě teď mám motivaci si na nějaký vhodný kopec, kam to půjde, někdy výhledově při cestě zajet třeba i autem, ale ta radost pak bude jen částečná :)

Odbočka:
Při dopisování článku googlím definici DX

Měl jsem i dostatek pokory na to, abych opakovaně váhal, jestli spojení na tuto vzdálenost mohu označit za DX spojení, čili za dálkové spojení.
Protože v jiných kmitočtových pásmech (s odlišnými frekvencemi; čili s odlišnými vlnovými délkami) jsou minimální limity vzdálenosti pro definici DX spojení významně vyšší.

Ale v kontextu PMR jsem doufal, že už by to DX být mělo. Rekordní spojení, která jsem na českém internetu našel, jsou v řádu nižších stovek kilometrů.

Až jsem konečně našel konkrétní údaj: Do PMR DX soutěže na webu pmr-dx.cz lze hlásit spojení na vzdálenost větší než 49 km.
Takže v PMR pásmu se asi dá spojení považovat za dálkové od 50 km výš. Mám to! Mám jedno DX spojení :)

Pro úplnost: Podle www.crk.cz/DX1C je za DX spojení na krátkých vlnách, čili do 30 MHz, kam se řadí i CB radio (27 MHz), považováno spojení na více než 3 tisíce kilometrů, obecněji jiný kontinent. Něco v tom duchu jsem našel i v přednáškách některé brněnské univerzity.
Takže do DX na CB radiu nejdu, na to nemám :) Resp., rád zkusím, kam se z kopce se CB radiem dovolám, ale nedělám si ambice, že bych se byť jen přiblížil DX hodnotám. Leda že by CB coby občanské pásmo, navíc na horním okraji kmitočtového rozsahu krátkých vln (blízko VKV), mělo jinou definici DX vzdálenosti, ale zatím o ničem takovém nevím. Na jednom z českých CB DX webů (dx11.cz) jsem viděl mapku se spojeními do různých koutů Evropy. (Což by odpovídalo aspoň vzdálenostem u VKV, ne u amatérských KV.) Ale jsou tam i spojení na jiné kontinenty, přes oceán, na více než deset tisíc km. Je to krásné, ale takové ambice nemám a takové výsledky ve svém případě neočekávám :)

V případě velmi krátkých vln (nad 30 MHz) se za DX považují dle webu crk.cz spojení nad tisíc kilometrů; a pokud si správně pamatuji, co jsem viděl v tom univerzitním materiálu, tak tam pro VKV uváděli obecně jiný stát.

Jak je to s PMR, se z těchto definic pro KV a VKV nedalo poznat, protože PMR má vlny ještě kratší: Ultra krátké vlny (UKV), neboli Ultra High Frequency (UHF). Takže jsem rád za tu definici limitu 50 km na českém DX PMR webu.
Abych tuto terminologickou odbočku a rešerši webu uzavřel: V kontextu PMR standardu se za DX asi považuje spojení od 50 km výše.

Můj kontakt s vysílačkami – v čase

CB v 90. letech

Účelová komunikace

V 90. letech jsme v širší rodině a ve firmě používali CB radio pro účelovou komunikaci. A to nejen v autě (mezi domovem/prací vs. autem), ale i mezi domovem vs. prací.

Pro některé obyvatele panelových sídlišť v krajských městech je to neuvěřitelné, ale v okresním městě bylo získání pevné telefonní linky dost velký problém i v polovině 90. let 20. století (kvůli kapacitě ústředny nebo vodičů).

Když nám konečně, po letech čekání, domů zavedli telefon, bylo to proto, že jsme tam měli oficiální sídlo firmy, a proto, že sídlo své firmy měl u sebe doma i soused. Zapojili nám společnou podvojku – každý jsme měli svoje telefonní číslo a svoje vlastní vyúčtování, ale měli jsme společný přívod, a mluvit mohl jen jeden z nás. Ten druhý měl v tu chvíli telefon hluchý. U nás doma (byli jsme blíž k ústředně) byla v interiéru na zdi černá krabička, která podle potřeby spínala patřičné relé, a tak jednoho z nás odpojovala, když ten druhý právě telefonoval.

Internet jsme začátkem 90. let ještě neznali, a internet placený paušálem za měsíc (bez poplatků za minutu) tuplem ne, takže CB radio plnilo i funkci dnešního Skypu – pro dlouhé bezplatné hovory, na „vykecávání se”.



Ale hlavně CB radio bylo zpočátku jediná možnost, jak mít v autě nebo v rodinném domě vůbec nějakou komunikační technologii. Jakoukoliv.
(Zpočátku = cca ve třetině 90. let, když bylo CB radio povoleno nejprve na ohlášení, a následně už volně bez ohlášení.)

Jednou jsme z auta na kraji Náchoda úspěšně přivolali záchranku k dopravní nehodě, jíž jsme byli svědky. Sanitka přijela během chvilky. Díky tomu, že jsme ve voze měli síbíčko.

(Tu sanitku jsme k nehodě volali cca v r. 1995. Mobily GSM ještě v ČR nebyly; analogové mobily NMT teoreticky byly, ale já jsem znal jen asi tři lidi, kteří NMT měli, protože přístroj stál zhruba šest měsíčních platů, a minuta příchozího hovoru asi tisícinu měsíčního platu. Cca. Píšu to z hlavy po téměř 30 letech.)


CB radio jako koníček jsme v naší užší rodině okrajově vnímali, ale nebyl to pro nás jeho stěžejní význam.
Příbuzní byli aktivnější; ba u nich došlo i na radioamatérské zkoušky.

Dobrošov – Chrudim

Asi v roce 1995 jsem byl u toho, když se člověk se CB ručkou s dvojitým teleskopem (dvakrát výsuvnou anténou) dovolal z Dobrošova od Jiráskovy chaty (615 m n.m.) do Chrudimi, což je vzdušnou čarou cca 60 km.

Byli jsme tam tehdy jako skupina v rámci CB srazu, tak to počítám jako svoji první zkušenost, kdy jsem viděl, co dělá kopec.
(Pro zasazení do časového kontextu: Bylo mi cca 12 let.)

Ještěd – Kladno

V srpnu 1999 jsem měl v rámci osmidenní akce k dispozici vypůjčenou CB ručku. Vozil jsem ji na jízdním kole a občas jsem uskutečnil nějaké spojení po okolí.

Nejzajímavější bylo spojení s tou ručkou z Ještědu, kam jsme na těch kolech dojeli, do Kladna k někomu na stabilku (velkou domovní anténu).
Vzdušnou čarou to bylo cca 90 km, po silnici by to bylo přes 130 km.

Vzdálenost i po silnici uvádím proto, že pro mě je to ta hlavní, přirozená, vzdálenost, jaká mě napadne pro běžné určení vzdálenosti dvou měst.
V okolí svého bydliště naprosto netuším, kam je to kolik kilometrů vzdušnou čarou, ale zhruba se orientuji, kolik kilometrů je to kam po silnici.
Tak proto. Protože podle údaje o vzdálenosti po silnici si umím udělat nějakou představu; umím si představit příklad, vzdálenosti do jakého města to odpovídá.

Ta ručka asi měla anténu v provedení pendrek, ale úplně jistý si nejsem.

 

Od toho CB spojení Ještěd ručka – Kladno stabil před 23 lety jsem podobné spojení nezažil, síbíčko jsem měl jen v autě na kanál řidičů; klasickým CB spojením jako koníčku jsem se nevěnoval.
Ale rád jsem na tu zkušenost vzpomínal, protože ten pocit, že takové spojení je možné, a že se podařilo, je příjemný.


PMR zhruba po roce 2000

Pak se začaly objevovat PMR radiostanice pro účelovou komunikaci při sportovně-turistických aktivitách, ale tehdy mě rozhodně nenapadlo, že na sebe PMR někdy nabere i funkci koníčku.

PMR zpočátku používali pro účelovou komunikaci hlavně sportovci a turisti, kteří leckdy ani netušili, jak se k vysílačce a pásmu chovat. Jako koníček pro nelicencované nadšence do vysílaček sloužilo CB radio.


Při různých akcích se mi občas PMR dostalo do ruky např. na týden; vždy pro účelovou organizační komunikaci v rámci skupiny.
Někdy od r. 2010 (cca) jsem asi PMR radiostanici neměl v ruce.


CB zhruba po roce 2000

CB jsem měl v autě, pro komunikaci s jinými řidiči. Hlavně pro výměnu aktuálních dopravních informací.

  • Na CB radiu jsem slyšel, co se stalo před 5 sekundami 5 kilometrů ode mě.
  • V rozhlase jsem slyšel, co se stalo před hodinou a půl 150 km ode mě.


Někdy se hodila možnost komunikace s konkrétním cizím řidičem, např. bylo možné si vyměnit s jízdou související informace nad rámec standardních světelných signálů, příp. bylo možné někoho upozornit, že mu nesvítí některé světlo, apod.

Občas CB radio pomohlo s navigací, informacemi, a tak.

Jednou, asi okolo r. 2003, jsem drobně vypomohl dvěma kamioňákům, kteří si měli něco předat, ale projeli proti sobě a nechtělo se jim otáčet. Dali výzvu na kanále – sháněli na síbíčku nějakého dobrovolníka, který by jim to při cestě převezl a předal. Já jsem to měl v podstatě při cestě, se zanedbatelnou zajížďkou, tak jsem ten balíček svým směrem převezl od jednoho kamioňáka druhému.

Velmi užitečné bylo CB radio při spolujízdě vozidel v rámci nějaké příležitostné akce více lidí, kteří společně jeli někam dál více auty.

 


Od r. 2010 jsem měl v autě kromě českého CB radia i CB radio polské. Jezdil jsem hodně do Polska a tamní CB norma je jiná. Některé dnešní stanice ( = vysílačky) jdou mezi normami uživatelsky přepínat.



Jednou (únor 2017) jsem řidiče kamionu, který před zatáčkou začal předjíždět autobus, pomocí CB radia upozornil, že proti němu jede auto. Mě ten kamion předjel chvíli před tím, tak jsem měl za kamionem i autobusem odstup, a díky tomu odstupu jsem za tu zatáčku viděl.
Kamioňák přibrzdil, zařadil se zpět do našeho pruhu za autobus, a v tu chvíli proti němu vyjela dvě osobní auta. Na té silnici nebyly žádné odstavné pruhy; autobus a kamion ji během předjíždění zcela na šířku zaplnily.
Tak v tu chvíli CB stanice v autě docela měly smysl. Docela dost. Videozáznam z palubní kamery z té události mám na YouTube (jiný web, nový panel).


Jiní uživatelé CB radia po roce 2000

Ještě někdy okolo r. 2003 jsem v éteru narazil na člověka, který přes týden pracoval mimo domov, a tak si ve středu odpoledne zajel s autem na kopec poblíž svého dočasného bydliště, aby si přes síbíčko popovídal s rodinou. Internet za měsíční paušál už sice v tu dobu vystrkoval růžky, ale ještě nebyl samozřejmostí, takže CB radio pořád ještě občas posloužilo i v roli dnešního Skypu.

A hlavně pro komunikaci přes internet se tehdy používaly především instantní textové zprávy na ICQ, málokdo tehdy přes internet mluvil hlasově. I kvůli rychlosti připojení.

I když určitě byly rozdíly v rychlostech internetového připojení mezi jednotlivými uživateli.
Když jsem zhruba v tu dobu coby student VŠ řešil s jednou přednášející příliš velkou datovou náročnost webového prostředí pro e-learning, protože jsme tam měli něco dělat, resp. jsme tam měli materiály ke stažení, ale mně to moc nefungovalo, tak dotyčná v krajském městě bydlící přednášející argumentovala tím, že jí doma ta webová aplikace funguje i když má ADSL připojení s rychlostí 1 Mbps.
No, to bude tím... Já jsem už (!) měl GSM GPRS, teoreticky až 56 Kbps, v praxi obvykle okolo 35 Kbps.
Takže já jsem považoval za standardní připojení cca 30× pomalejší než připojení, které dotyčná obyvatelka krajského města považovala za pomalé.
A radoval jsem se, že už se nepřipojuji přes klasický modem s platbou za čas připojení, že už konečně platím měsíční paušál a nemusím si hlídat čas připojení.

Takže CB radio i v době nastupujícího rychlého a trvale aktivního internetu stále ještě našlo uplatnění i jako prostředek pro dlouhé hovory s konkrétní protistranou.

Ale jinak už v tu dobu,
v době slušné saturace obyvatelstva mobilními telefony GSM, kdy už byl mobil prakticky samozřejmostí (implicitně se očekávalo, že člověk v produktivním věku mobil spíš má, než že ho nemá),
CB radio bylo za zenitem, přišlo o drtivou většinu svých účelových uživatelů z 90. let 20. století.

Ale stále bylo hojně využíváno na 10. kanále, na kanále řidičů.
Ostatně, právě na desítce jsem v autě cestou ze školy / z rozvozu zboží potkal i toho člověka, co si ve středu odpoledne na kopci povídal s rodinou, protože ten si pak na tu desítku na chvilku odskočil.



Já a PMR & CB teoreticky – pasivně;
od cca r. 2020?


Jak jsem napsal výše, PMR jsem původně vnímal jako nástroj pro účelovou komunikaci v uzavřené skupině např. účastníků akce, kolegů nebo rodiny na krátké vzdálenosti.

Ale jak už jsem psal na začátku, PMR se mezi lidmi hodně rozšířilo (díky svým menším nárokům ve všech ohledech).

A pak se asi ta hromada PMR stanic rozšířených mezi lidmi a dostupných na trhu nějak hromadně potkala s hromadou síbíčkářů nebo potenciálních latentních síbíčkářů bez vysílaček,
všechno to nějak vzájemně zareagovalo, a stalo se.
Asi. To spekuluji, když se snažím si to vysvětlit.

Resp., je možné, že si síbíčkáři postupně pořizovali PMR, protože cena jim to umožnila (nebo třeba na domácí účelovou komunikaci, když je možné jeden pár PMR vysílaček koupit výrazně levněji než jednu CB ručku),
a pak je s sebou třeba nosili i tam, kam CB ne, protože velikost jim to umožnila. Asi jako když se přestane nosit pořádný foťák a začne se nosit nějaký menší, horší.
Resp., když někam šli se CB radiem, tak s sebou vzali i PMR (v době, kdy už ho jiní používali jako koníček), protože co do hmotnosti už je to nevytrhlo, a pokryli tak dvěma vysílačkami dvě pásma.
Asi. Tak nějak si to představuji a vysvětluji.

Fakt nevím, jak se to stalo, že se síbíčkářské zvyky přenesly i na PMR pásmo.
Nebylo to tak, a je to tak.
Co bylo mezi tím, to by mě docela zajímalo.



Když jsem se po mnoha letech (před pár lety) začal pasivně od počítače latentně zajímat o dění okolo CB radia („Ono pořád funguje i jako koníček? Ono dál žije i mimo kanál řidičů?”),
začal jsem sledovat dění a načetl jsem si nějaké aktuální weby a informace,
tak jsem si všiml, že se v souvislosti s PMR mluví o volačkách.

Čili o volacích jménech. Na CB radiu slouží k identifikaci nekoncesovaného uživatele vysílačky; uživatelé si je určují sami.

To byl pro mě šok.

Cože? Volačky na PMR?

Oni spolu přes PMR mluví cizí lidé?
(Mimo uzavřenou skupinu; už ne jen v rámci organizace své akce; nově už jako koníček, že se s někým jen tak spojí.)

Stejně jako na síbíčku?

Dnes – 16. 10. 2022
– PMR jako koníček!



Na kopec jsem přišel krátce před čtvrtou hodinou odpolední.

Nadmořská výška kopce u paty rozhledny je 875 m.

Zatáčka na schodech rozhledny, do níž jsem byl schopen dojít a z níž jsem vysílal, je cca 10 metrů nad zemí.

Takže jsem stál ve výšce cca 885 m n. m.


Lokátor: JO.80.DP
Lokátor je určení místa; jsou to zeměpisné souřadnice zapsané tak, aby se s nimi pohodlně pracovalo při rádiovém spojení. Aby šly snadno nadiktovat prostřednictvím vysílačky.
Ty tečky tam běžně nejsou, ty jsem tam teď výjimečně přidal já pro účely tohoto článku. Standardně se lokátor uvádí jako řetězec 6 znaků v jednom kuse.

 

Dlouho jsem dával výzvy na různých kanálech, s důrazem na kanál sedmý, v Česku na PMR pásmu neoficiálně domluvený jako hlavní pro podobné případy, kdy lidé z kopců loví dálková spojení.

A dlouho nic. Nikdo nereagoval.


Jelikož jsem byl velmi blízko česko-polské hranice, dával jsem výzvy dvojjazyčně.

Nejdříve samostatně, buď česky, nebo polsky, ale pak jsem usoudil, že k tomu oddělování jazyků není důvod,
a tak jsem pak už dával každou výzvu jak česky, tak, na stejný stisk PTT* tlačítka, rovnou i polsky.
(*PTT: push to talk – stiskni, abys mohl mluvit – velké tlačítko, drží se při vysílání)


Normy pro PMR radiostanice jsou v Česku i v Polsku stejné. Naštěstí.
Na rozdíl od CB radia, tam je to v česko-polském pohraničí z pohledu norem trochu peklo.




1.


Konečně reakce!
V polštině.

Polský kolega mi řekl, na kterém kopci se nachází, řekl mi i název vrchoviny (v Polsku), z něhož bylo jasné, že je někde blízko, ale i když jsem mu popsal, kde jsem, tak jsme ani jeden nevěděli, jak daleko od sebe jsme.
Podívat do mapy v telefonu jsem se nemohl, protože v pravé ruce jsem držel radiostanici a v levé zábradlí. Ani jednu z těch činností nebylo možné přerušit :)

Toto spojení jsem chytil na kanálu č. 4. Bez subtónu.
Subtón pro všeobecné výzvy ani nedává smysl; s výjimkou tísňové výzvy na kanále 1.1 dle české a slovenské neformální dohody.


Rádio 4 až 5 vzájemně.
Oba jsme se slyšeli s nějakým šumem, ale rozuměli jsme si.

Výraz „rádio” v tomto kontextu znamená subjektivní hodnocení kvality příjmu mluveného projevu:
5 = nejvyšší kvalita, dokonale rozumím; 0 nebo 1 = nerozumím.
Já to znám ze CB radia, ale používá se to i u koncesovaného amatérského rádia.

V případě CB radia a amatérského rádia se uvádí navíc i síla signálu v rozsahu 0 až 9+, ale ten se na CB radiu odečítá objektivně z displeje, zatímco v případě PMR jsem takovou možnost ještě na žádné stanici, která mi prošla rukama, neviděl.



Když u mě zrovna silněji foukal vítr, hlásil mi kolega, že mi moc nerozuměl. Jeho příjem mého sdělení v tu chvíli spadl zhruba někam k rádiu 2.

Tím jsem získal zpětnou vazbu, že silný vítr proudící okolo mého mikrofonu je významně znát. Po skončení tohoto spojení jsem se snažil další výzvy dávat hlavně když vítr foukal méně.

Za silnějšího větru jsem scanoval kanály, jestli zachytím nějaký provoz. Pro můj poslech nebyl vítr až tak velký problém – mám vysílačku určenou pro turisty/sportovce; při chůzi po louce a scanování provozu jsem hlasitost snížil z úrovně 4 na úroveň 3, aby na mě zbytečně nekřičela, a když jsem si ji na rozhledně ve větru zesílil na nejvyšší úroveň, čili 7, tak jsem většinu sdělení slyšel dostatečně hlasitě.



Ale k tomu spojení...

Dotyčný člověk byl na výletě s rodinou, v rámci toho výletu vysílačku používal, ale reagoval na moji výzvu, a z další komunikace bylo zjevné, že ví, jak má radiostanici používat, a že je nadšenec přes vysílačky („síbíčkář na PMR”).

Volačku mi žádnou nesdělil, i když já jsem mu svoji řekl. Ale tak to víte, je to PMR, a kdo by tam čekal volačku (ergo kdo by ji tam používal), pokud nenačetl české články z posledních pár let?

Ale třeba ten zvyk do Polska zanesu prostě jen tím, že v komunikaci s polskými milovníky radiostanic a spojení budu volačku na PMR používat :)


Dodatečně doma na počítači zjišťuji, že vzdálenost vzdušnou čarou mezi námi byla jen lehce přes 6 km.

 

Přiznejme si, že 6 km není při volání z kopce na kopec žádné DX ani v kontextu malého dosahu PMR, ale:
Byl to můj první hovor přes PMR na základě všeobecné výzvy!

Doposud jsem PMR používal jen účelově (občas; před více než 10 lety);
zatímco pro všeobecné výzvy nebo pro reakci na ně s pokusem o zajímavé spojení jsem doposud používal jen CB radio (před čtvrt stoletím; občas, výjimečně).

A polský kolega říkal, že já jsem jeho první spojení v této oblasti; pochopil jsem, že za celou dobu, co se zde pohybuje.
Z dalších informací, které mi sdělil, implicitně vyplynulo, že zhruba někde zde bydlí a že se asi občas o nějaké spojení aktivně pokouší.

Takže super, velmi příjemný začátek.

A jelikož jsem se nacházel na českém území (ač dost těsně), tak to vlastně bylo mezinárodní spojení.
To mě samo o sobě až tak extrémně nefascinuje, protože je to kousek a polština je pro mne celkem běžný jazyk, s nímž jsem v kontaktu prakticky každý den, ale víte co, formálně ta klasifikace toho spojení jako mezinárodního může vyznít pěkně :)


A propós, ono není 6 km jako 6 km.

Kolega byl cca 750 m n.m., já cca 885,
a mezi námi byl kopec s vrcholem 901 m n.m.,
přes jehož svah naše přímá spojnice přecházela v místě, kde je ten kopec vysoký 865 m n. m.

Nechal jsem si ve webové aplikaci vygenerovat výškopis, a ten kopec nám i v té výšce 865 m n.m. překážel. Pro přímou viditelnost by musel být v tom místě vysoký rovných 800 m.



 

V tom případě je to kvalitní spojení na vzdálenost 6 km velmi dobré.
Nevím, jestli šel signál odrazem o okolní kopce, nebo jestli kolega nebyl přímo na vrcholu kopce.
I když by někde o kousek vedle byl o něco níž, tak by ta jiná poloha mohla zajistit jiný azimut a výhodnější přímou trasu signálu, aby nám ten kopec mezi námi nepřekážel.


Uvádět trasu po silnici tady v kopcích není moc relevantní, když se všechno musí různě objíždět podle toho, kde jsou silnice.

Tak pro představu uvedu nejkratší pěší trasu:
Cca 10 km; převýšení přes 400 m.

(Nejkratší trasa autem by byla téměř 30 km jen tím autem, kde může. Plus ještě pěšky nějaké kilometry od něho a k němu.)



2.


A zanedlouho...
Druhá reakce!
Po takové době, kdy to vypadalo, že nechytnu ani jedno spojení, mám najednou dvě spojení krátce po sobě!

Opět v polštině.

Tentokrát na prvním kanále.

Opět bez volačky :)
A opět otec od rodiny, na výletě s dětmi, a při výletu rád zareagoval na moji výzvu.
Z průběhu rozhovoru bylo vidět, že jde o zkušeného síbíčkáře nebo zkrátka nadšence do vysílaček jako koníčka, který uměl komunikovat.

Pohybovali se ve skalách, on mě bral radiem 4, já jeho jsem bral radiem 2, chvílemi lépe.

Je v Polsku, ale téměř opačným směrem ode mě, než byl před chvílí kolega z prvního spojení.
Ano, to je tady u nás možné, hranice je natolik kudrnatá a plná záhybů, že můžete mít sousední stát okolo sebe v docela širokém úhlu.
Zvlášť, když se bavíme o nějakém vzdálenějším místě, a ne jen o nejbližších kilometrech...

Doma jsem se dodatečně podíval do mapy, a potvrdil se můj velmi předběžný odhad z místa:
Naše pozice byly vzdáleny cca 20 km vzdušnou čarou!

 

Resp., na místě jsem z hlavy odhadoval, že by to mohlo být cca 20 km po silnici;
ale pak se doma ukázalo, že to bylo 20 km vzdušnou čarou, což je příjemné překvapení.

A domluvili jsme se PMR vysílačkami.

I když mezi námi byly významné kopce, které při průjezdu zaznamená nejen cyklista, ale i automobilista, tak každý z nás byl výš než kterýkoliv z kopců mezi námi. Každý z nás byl výš než 800 m n. m.; zatímco nejvyšší kopec mezi námi byl dle výškopisu nižší než 700 m n. m.
A při těchto hodnotách (relativně malá vzájemná vzdálenost a dostačující výška každého z nás nad okolním terénem) nám přímou viditelnost nepokazilo ani zakřivení Země.

 

On mě bral rádiem asi 4, já jeho asi 2.
Pohyboval se ve skalách, a říkal, že se ještě ozve za chvíli, až bude mít otevřený prostor do Čech.
Řekl jsem mu, že jestli tu ještě budu, tak budu pravděpodobně na 7. kanále, protože je to neformální český kanál pro portably.

Zanedlouho se ten kolega opravdu ozval na 7. kanále, když mezi skalami popošel jinam, a v tu chvíli už jsem ho bral rádiem 4, což je super. On mě bral také lépe než předtím.

Pro představu ještě alternativní údaje o vzdálenosti:
– vzdušná čára: 20 km
– pěšky: 25 km a cca 700 výškových metrů
– auto: přes 40 km + k tomu něco pěšky




3.


Přesně ve chvíli, kdy se podruhé ozval ten druhý Polák, ten ze skal, že už má na mě lepší výhled, se někdo ozval česky.

Dodatečně, po skončení spojení, jsem odhadl, že to spojení mohlo začít cca v 16.52.

Bylo to na 7. kanále; čili na kanále výchozím pro české portably (vysílání odjinud než z domu nebo vozidla), DX spojení (dálkové spojení) a expedice (portejbl za účelem navázání různých DX spojení; obvykle více než jeden člověk).

Šlo o člověka v podobných spojeních zjevně zběhlého, protože když jsem se ho zeptal na jeho QTH (místo, odkud vysílá), tak mi nahlásil rovnou svůj lokátor.
Lokátor je kód složený z písmen a číslic, který určuje sektor na mapě, v podstatě jde o zeměpisné souřadnice zapsané v takové formě, aby bylo možné je snadno nadiktovat do vysílačky.
Já jsem si ten lokátor bohužel neměl jak zapsat, drže se zábradlí a boje se výšek, tak jsem kolegu požádal o slovní popis, kde se zhruba nachází (okres, větší město poblíž, apod.).

A ani jsem mu neřekl svůj lokátor, protože ve výstup na kopec a na rozhlednu se ta krátká procházka bez vybavení změnila zcela neplánovaně.
Při odchodu z domu by mě ani jako největší fantasmagorie nenapadlo, že se jednak kvůli PMR a jednak na vyzkoušení vlivu absence batohu spontánně vyškrábu tam, kam jsem po dvou výstupech s ohledem na svá kolena odmítl ještě někdy v životě jít. Takže jsem neměl připravený svůj lokátor.

Ale ony ty neplánované akce jsou někdy nejlepší, protože se člověk nestihne vystresovat přípravou, když ji zcela přeskočí.
Což je dost znát, protože já se obvykle připravuji velmi pečlivě. Což se projevuje nejen časovou a duševní náročností, ale i tak, že se mi pak s batohem nechce škrábat na velmi strmý kopec.


Ale zpět k tomu spojení:

Rádio jsem vyhodnotil jako „4” (subjektivní hodnocení, nakolik rozumím: 0 nebo 1 je nejhorší; 5 je nejlepší). To platilo pro běžnou komunikaci, kdy posloucháte celé věty a leccos si automaticky domyslíte, stejně jako při rozhovoru osobně.

Ale nebylo pro mě snadné přijmout tu část volačky (kolegovy přezdívky používané na občanských pásmech), kterou tvoří název jeho vesnice.
Při příjmu slova, které jsem potřeboval přijmout přesně, a prakticky jsem si ho nemohl domyslet, už to rádio bylo vlastně spíš dva.

Zde byl výjimečně znát i vítr na rozhledně i nedokonalý signál. A tak jsem si plně zesílenou vysílačku přikládal přímo ke kapuci – v tu chvíli výjimečně nebyla hlasitost reproduktoru úplně dostačující.
Vzdálenost protistrany, šum v signálu, potažmo z reproduktoru, a vítr okolo mé radiostanice a hlavy udělaly svoje.

A to i když jsem kolegu požádal, aby mi tu druhou část své volačky vyhláskoval podle české nebo mezinárodní hláskovací tabulky.
Příjem názvu vesnice pomocí hláskování bez psaní na papír, když jde o slovo složené z 10 písmen (jak jsem teď napočítal), není úplně snadná disciplína :)

Z opakovaného sdělení volačky/polohy normální mluvou, vč. pomalého důrazného slabikování, jsem pořád věděl jen to, že to místo končí na "-ce" nebo možná "-ice". Pořád mi chyběl začátek a prostředek toho slova.
Z kolegova vyhláskování už jsem si udělal bližší představu, ale stejně jsem to, vzhledem k nemožnosti si cokoliv napsat a k počtu znaků, nezvládal úplně precizně.

Ale už jsem začínal tušit, jak to slovo asi zní.
V duchu jsem si pomyslel asi něco jako: "Je v něm spousta i! Zhruba nějaké i-i-i-ce". Jen mi pořád úplně chyběl začátek.

Nechal jsem si tedy doplnit první písmeno druhé části volačky, protože to ke mně při hláskování celého slova vůbec nedorazilo, ten začátek relace byl nějaký spolknutý.
– "L jako Ludmila. Litibořice", slyším od kolegy.
Mám to! "Litibořice!"

Doma jsem pak u map svoji domněnku zkorigoval na "Licibořice".
Přiznejme si, že Tomáše ("t") jsem od Cyrila ("c") při té kvalitě spojení určitě rozeznal, jen jsem prostě sekvenci tolika znaků za těch daných okolností při lovení jednotlivých slov představujících písmena neupamatoval.
Jako programátor bych řekl, že je to jako for cyklus ve for cyklu (smyčka ve smyčce; cyklus v cyklu), resp. jako array arrayů (pole polí), no zkrátka takový foreach ve foreachi (procházení pole uvnitř procházení pole).
Poslouchat slabiky právě hláskovaného písmene (a ze šumu tak vylovit třeba "Cyril" pro "C") a současně si pamatovat předchozí písmena není v tom větru a výšce na rozhledně v té rychlosti v reálném čase při dané kvalitě spojení úplně snadné.

Připomínám, že jsem si pořád musel pamatovat základní informace o prvních dvou spojeních, protože jsem nebyl schopen si je jakkoliv poznamenat, protože dnešní telefony se jednou rukou moc neobslouží, a to zábradlí se samo držet nebude. Takže mi krátkodobá biologická paměť pomalu docházela.


Podle toho, jak mi kolega popsal svoji polohu (cca 12 km od Chrudimi; a zmiňoval i Čáslav), ten název "Licibořice" souhlasí.
Kolega mi nahlásil i svoji nadmořskou výšku; přiznám se, že přesně jsem ji bohužel neupamatoval, ale bylo to něco přes 400 metrů, což pro tu obec souhlasí. A z dalších informací, které mi sdělil, jsem si dodatečně doma v mapě dohledal, že to asi bylo okolo 409 m n. m.

Přímo při spojení, za daných okolností, kdy jsem se soustředil na to, co poslouchám, jsem vzdálenost mezi námi po silnici napočítal ze mně známých úseků na asi 85 km.
Pak při sestupu z kopce jsem si za chůze uvědomil, že když jednotlivé úseky na té trase, jak je přibližně mám uložené v hlavě, jsou asi 30 + 65 + 10, tak je součet spíš 105 km jenom do Chrudimi!
A k tomu ještě těch cca 12 km od Chrudimi směrem, který jsem z hlavy nevěděl, ale bylo jasné, že ne směrem k nám, protože to by bylo u Pardubic, což by kolega řekl.

Přímo během spojení jsem si už leccos o těch třech spojeních musel pamatovat, foukal vítr, bál jsem se výšky, držel jsem se zábradlí a snažil jsem se vylovit ze šumu informaci a do toho pokud možno inteligentně komunikovat,
tak jsem holt při celkem triviálním sčítání těchto hodnot (lovených v tu chvíli z hlavy, z mé paměti o přibližných některých vzdálenostech) z hlavy udělal chybu. Už mi nějak na to všechno v hlavě chyběla RAMka :)



Vysílání z místa, kde budu schopen si průběžně psát jednotlivé údaje a následně se soustředit na právě řešenou věc,
případně s mapou na očích a dalšími pomůckami po ruce,
navíc bez stresu z desetimetrové díry pod mýma nohama,
by mi asi mohlo přinést významně vyšší komfort.

Je fakt velký rozdíl řešit něco v sedě u počítače, nejlépe se dvěma monitory, s možností si vše průběžně psát a průběžně hledat informace např. v on-line mapě, jak jsme zvyklí z komunikace přes internet,
anebo ve stoje ve větru na průhledné rozhledně bez kousku papíru.
Mapu ve phabletu jsem absolutně nebyl schopen použít, na to mi chyběly ještě dvě ruce (kdyby jen jedna).

 

Vzdálenost, na kterou se nám toto spojení podařilo navázat:

  • Vzdušnou čarou: Cca 95 km
  • Po silnici: Cca 120 km

Vysílání přes nížiny

Vrtalo mi hlavou, že jsem se dovolal takhle daleko, když protistrana byla jen lehce přes 400 m nad mořem.
Bylo mi to divné, ale nechal jsem si ve webové aplikaci vygenerovat výškopis (grafický přehled kopců na přímé vzdušné trase mezi námi), a fakt je to možné. Při spojení na vzdálenost cca 95 km vzdušnou čarou jsme mezi sebou měli přímou viditelnost (myšleno teoreticky a pro elektromagnetické vlny; prakticky pro oko ne, kvůli oblačnosti). Nepřekážely nám žádné kopce, i když protistrana byla lehce přes 400 metrů n. mořem!

 

Je to tím, že směrem ke mně má ten kolega hned u sebe Polabskou nížinu, takže i když on sám je nízko (trošku níž, než kde já bydlím; a já z domu nemám žádnou šanci kvůli blízkým kopcům), tak je vlastně na úpatí, na severním svahu, s výhledem na obrovský otevřený prostor, v němž stihnou vlny nastoupat tak, aby přímou čarou překročily všechny kopce mezi námi.
Já se kvůli okolním blízkým kopcům musím škrábat do skoro 900 metrů nad mořem, zatímco protistraně díky otevřené nížině stačí ani ne poloviční nadmořská výška.
Kdybych to nezažil a pak si to nezobrazil, tak by mě nenapadlo, že je to možné.
Ale dává to smysl – když jsou z kopce vidět některá vzdálená místa v krajině, tak z těch některých míst musí být vidět ten kopec. Jen mě to dřív v tom kontextu vysílání z nížiny nenapadlo.
(A ten, kdo vysílá zdola nahoru, může nahoře bojovat s početnou konkurencí jiných signálů a rušení odjinud, zatímco při vysílání shora dolů bude konkurence pravděpodobně menší.)

V naší krajině vždy platilo, že vysílat daleko se dá jen z kopce, protože jinak kopce stíní.
Ale když okolo žádné kopce nejsou, tak nepotřebujete ani moc velký svůj kopec pod sebou.
Myšleno v tomto konkrétním směru, ke mně, na sever; protože z jihu má ten člověk Nasavrky, a tamní kopec si jako cyklista samozřejmě pamatuji – ten při jízdě na kole s brašnami nejde ani přehlédnout, ani zapomenout.


Dá se říci, že kopce, které při tomto spojení byly mezi námi, jsem já překonal svojí výškou, a kolega svojí vzdáleností od nich (+ mojí výškou).
Koukněte na obrázek s výškopisem, vygenerovaný webovou aplikací [www.cbpmr.cz s využitím heywhatsthat.com].

Přes nížinu bylo i CB spojení Ještěd – Kladno (1999)

Napadá mě, že stejný případ bylo před 23 lety to Kladno, kam jsem se dovolal CB radiem z Ještědu.
Ten člověk se mnou navázal spojení asi také proto, že od něho směrem ke mně byla Polabská nížina. Takže směrem ke mně neměl žádné kopce, které by mu svojí blízkostí a výškou ovlivnily úhel výhledu natolik, aby zakryly Ještěd.
Zkusil jsem si teď, po více než 23 letech, naklikat ve webové aplikaci výškopis – a ano, je to tak, odněkud zhruba z Kladna je na Ještěd přímá viditelnost.

 

Abych trochu zkorigoval výše řečené:
Ti, kdo jsou někde v rovině nebo ve svahu na kraji obrovské roviny a mají výhled na vzdálená místa, typicky na vzdálené kopce, to DX spojení "zadarmo", čili bez zvláštního úsilí, mít mohou. Za ně to odšlape ten druhý :)
My, kdo žijeme mezi blízkými kopci, musíme pro spojení vyrazit z údolí někam nahoru.



Konec akce

Po realizaci tohoto třetího spojení jsem už za počínajícího chladna sestoupil ze schodiště, napsal jsem si pár poznámek, vyfotil jsem se před rozhlednou, a sestoupil jsem z kopce.

 

Z vrcholu jsem sestoupil úmyslně jiným směrem, než odkud jsem přišel, takže to bylo trošku delší cestou,
ale zato je na této trase významně mírnější klesání a výrazně vstřícnější terén.
Auto s pohonem všech kol, redukcí, přijatelnou světlostí a šusplechem by zde bezpečně projelo,
zatímco ta pro mne bližší trasa je asi i pro čtyřkolku sjízdná jen jednou, a to jen jedním směrem a příliš rychle.
Tou prudkou trasou jsem sice vystoupal nahoru teď už třikrát v životě, ale směrem dolů jsem po ní šel jen jednou, a to už fakt nehodlám opakovat :)


Krom těch tří navázaných spojení jsem také průběžně slyšel nebo zaslechl různé volnočasově-účelové komunikace v polštině i v češtině, ale to není pro účely tohoto článku příliš relevantní.


Co z toho?



Já vím, že význam DX rádiových spojení je dnes významně nižší než před 20 – 30 (a více) lety.

A nižší je i to kouzlo komunikace se vzdálenými oblastmi, protože ta je dnes samozřejmostí.
V době, kdy jsme všichni propojeni díky internetu, už máme běžně z domu nebo z kanceláře od stolu dost luxusní možnosti.

Občas si pustím video od britského pianisty, občas si pustím video od bluegrass / country rodinné kapely z USA; a jindy zase dokument nebo reportáž o životě na jiném kontinentu, o tamních autech, dopravě, nebo o čemkoliv jiném.
To vše teoreticky hned v okamžiku zveřejnění daného videa, pokud to tak právě náhodou vyjde. To vše už je dnes standard.

A když jsem té bluegrassové rodinné kapele pochválil, že je skvělé, že písničky opatřují titulky, díky čemuž se jako nerodilý mluvčí snadněji zorientuji, o čem v té písničce zpívají, tak tu moji pochvalu vzali na vědomí a byli rádi, že má jejich úsilí smysl, že to někoho potěší. To už je duplexní (obousměrná) komunikace. Když se ta obousměrná komunikace pomocí sociálních sítí a komentářů se snadnou laickou publikací a čtenářskou reakcí před lety blížila, tak byl celý koncept nazýván "web 2.0".

Díky Skypu a dalším systémům dnes můžete učit člověka, který během té výuky sedí za mořem nebo i za oceánem, a pravděpodobně ho v životě osobně nepotkáte. Při takové on-line výuce do blízkého zámoří si v odrazu na zdi za studentem můžete všimnout, že se u něho právě chystá zapadat slunce, zatímco vy už máte za oknem tmu jako v pytli.
Můžeme virtuálně tak trochu být někde úplně jinde a dělat tam něco smysluplného, i když tam fyzicky nejsme.
Funguje to v reálném čase, bez čekání na doručení, obousměrně, téměř zdarma a téměř pro každého.

To všechno tu máme, a je skvělé, že to máme.

Ale stejně... i tak má to dálkové rádiové spojení svoje kouzlo. Tedy dálkové... 100 km dnes není žádná velká dálka. Ale v kontextu PMR je.
A když si představíte, že byste tu vzdálenost měli jít pěšky, tak to je asi rychlejší vylézt na ten kopec :)

Já tam to kouzlo cítím.
I teď, když mi přijde být normální mít okamžitý přístup k informacím z jiného kontinentu přímo od svého stolu, resp. odkudkoliv.



Zlý jazyk by mohl říci, že celé moje nadšení plyne z toho, že spojení na vzdálenost např. 100 km bylo uskutečněno s technologií pro daný účel nevhodnou a ke spojení na takovou vzdálenost a priori vůbec neurčenou.
Jo, v zásadě by takový komentátor měl pravdu. Nějak tak to je.

A právě proto pak z toho spojení na velkou vzdálenost (relativně; v kontextu dané technologie) má člověk tak velkou radost.
Protože to není samozřejmé, není to samo od sebe, musí se pro to něco udělat.


A krom kouzla daného nostalgií nebo jednoduchostí či zastaralostí technologie je tam i určitá nezávislost.
Nezávislost na infrastruktuře, na pojítcích, na prostředníku, zprostředkovateli, dodavateli služeb.
Nezávislost, potažmo svoboda.

To všechno jsem potenciálně a latentně cítil předem; i proto se PMR dostalo ke mně, a pak já i s ním na schodiště rozhledny na kopci.
A až když to člověk zažije, a pocítí, že to tam opravdu je; když to opravdu prožije; tak pochopí naplno to, co předtím teoreticky předběžně matně tušil.
Vč. toho, co do svého článku o svých počátcích s PMR napsal přede mnou někdo jiný: "Stačí vylézt na kopec."
Jo, je to tak. Nepotřebujete spešl zařízení, nepotřebujete trubku na anténu.

Chce to jen načíst si aktuální informace. Např. že neformální svolávací kanál pro "portejbly" (portable), čili pro vysílání z míst mimo domov či auto, potažmo pro DX vysílání, je v Česku na PMR kanál č. 7, takže dává smysl lovit spojení právě tam.
A k tomu se seznámit s provozem na občanském pásmu obecně, časem se seznámit s hláskovací tabulkou pro sdělení volačky, místa apod., seznámit se s lokátory (což je novinka oproti 90. létům, kterou jsem sice měl načtenou, ale svůj lokátor jsem si předem nenapsal, když jsem výstup na kopec neplánoval; a lokátor protistrany jsem si neměl jak napsat, když jsem se držel zábradlí rozhledny).

Skuteční borci pak řeší věci jako počasí, výrobu vlastních antén (na jiných pásmech; ne na PMR), apod., ale to je zase úplně jiný level.
V případě CB radia je docela časté, že někdo vyjede autem na kopec a tam dočasně vztyčí dlouhou anténu určenou pro stabilní montáž na dům.
Mně stačí ta radost z toho, co přinese kopec při použití standardní techniky a bez další vědy.


Lov spojení


Ono se taky běžně říká třeba "ulovit spojení". Člověk to slovní spojení vidí, čte, zopakuje, řekne nebo napíše jako frázi, aniž by nad ní přemýšlel.
Ale když jsem už lehce promrzlý sestupoval z kopce a uvědomil jsem si, jak dlouho jsem trpělivě opakoval výzvy a čekal;
jak to vypadalo, že z toho nic nebude,
a pak přišlo to první přeshraniční spojení na větší jednotky km, pak to druhé na nižší desítky km, a nakonec pak i to třetí do hlubokého vnitrozemí na vzdálenost větších desítek km,
tak jsem pochopil, jak se asi cítí rybáři, když po dlouhém čekání chytí velkou rybu.

Jo, je to lov. Trpělivost, čekání, opakování snahy, a žádná garance výsledku. A o to větší radost, když se ten nejistý výsledek přece jen dostaví.

Snažím se to tady popsat a tu emoci nějak slovy předat, ale přiznávám, že i kdybych takovýto text dříve četl já, tak bych si to stejně neuvědomil tak vnitřně, jako když jsem to zažil.

Radost mám o to větší, že to byl jen takový pokus na blind, nešel jsem ani zkusit navázat spojení s konkrétní expedicí na základě informace z internetu (expedice je akce, kdy typicky více lidí vyjede na nějaké vyvýšené místo; v podstatě jako portejbl, ale spíše s více lidmi pod jednou hlavičkou; a hlavně za účelem navázání zajímavých spojení, nejde o jakékoliv vysílání mimo domov).

Prostě jsem jen zkoušel lovit nazdařbůh, a i když už to nevypadalo, tak nakonec tři spojení dopadla.
První dvě mezinárodní; poslední na pro mne velmi pěknou vzdálenost.


PS:
Jak nazývat operátora CB nebo PMR radia, který vysílačku používá jako koníček?

Uvědomuji si, že moc nevím, jak nazývat člověka, který CB nebo PMR používá jako koníček, kdy se snaží o spojení s náhodnými neznámými lidmi, pokud možno na dálku (když nejde o účelové spojení).

  • V 90. letech to byl "síbíčkář". Tedy člověk od CB radia.
  • Když přicházela PMR norma, tak v prvních letech snad nikoho nenapadlo, že se začne používat i jako koníček a pro DX spojení; byly to prostě vysílačky pro účelovou komunikaci na krátkou vzdálenost spíše v uzavřené skupině.
  • "Radioamatér" se nehodí, protože ten má koncesi (licenci; zkoušky).
  • V CB a PMR kruzích se v poslední době docela používá slovo "operátor". Čili člověk, který vysílačku obsluhuje. Zní mi to dost formálně, ale je to správně.
    Jde to použít v kontextu. Když se bavíme o vysílačkách, tak "operátor" je člověk vysílačku obsluhující.
    Ale neřeší to, jak v případě, že se bavíme o někom (a ne o vysílačkách), najednou říct, že ten člověk má jako koníčka vysílačky.
  • Někdy se používá kombinace zkratek CB a PMR společně. Dá se příp. o obojím říci, že jsou to občanská pásma. Ale pořád nám to nedává slovo, které by rozšířilo význam dřívějšího slova "síbíčkář".
  • Jak tak koukám na web o CB a PMR, tak vidím, že se tam také vyskytuje slovo "nadšenec". Jasně, aby se nesahalo na slovo "amatér", vyhrazené jinému významu.
  • Takže je to asi "nadšenec do vysílaček"
    (obecně, kdykoliv, bez kontextu; když se bavíme o člověku, a v jeho rámci chceme zmínit jeho koníček "CB nebo PMR");
    resp. "operátor"
    (když už se bavíme o vysílačkách, a v rámci nich chceme označit člověka).

PPS:
Co dalšího?

Ode mě

Od jiných

CB radio se v posledních desetiletích vyvíjelo; PMR je relativně novinka (z pohledu člověka, který v 90. letech používal CB radio a 90. léta pamatuje).
Aktuální informace na téma CB i PMR pásma, vč. odkazů na užitečné webové služby, a to i v souvislosti s DX spojeními, naleznete na webu cbpmr.cz .

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. PMR DX – Mé první dálkové PMR spojení: A něco o vývoji používání občanských radiostanic u nás od 90. let do současnosti.. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2022-12-01]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/clanky/prihody/pmr-dx

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2022-12-01]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

-„Proč kuře přešlo Möbiovu pásku?”
-„Aby se dostalo na druhou… eee, hm…”

 

Pro zamyšlení

Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.
[Karel Čapek]