Zkratka na hlavní stranu: Alt + Shift + horní 2(ě)
Linkedin FB e-mail Google Plus Twitter

Hledat na tomto webu

 
 

Chorvatská vesnice

 

Vytvořeno
Chorvatsko, 14.9.2007
(lehce doplněno 19.9.)

 

Jen zdivo a zeleň,
kam oko dovidí.
Z toho jsem jelen,
vesnice bez lidí?

Bez střech jsou domy,
a taky bez oken,
jen keře a stromy
koukají za plotem.

Po oknech díry jen,
a za nimi prázdnota.
Koukám skrz pokojem
– není tam života.

Nejsou tu stropy,
nejsou tu nábytky,
a po kulkách stopy
nesou tu omítky.

Kde jsou ty rodiny,
děti i dospělí,
z domů jsou pustiny,
kam lidi se poděli?

Opuštěný dům, zničený za občanské války – Chorvatsko

Pes tady neštěká,
a děti nekřičí,
siréna nehouká,
když nejedou hasiči.

Polévka nevoní,
když na stůl se nedává,
budíky nezvoní,
když nikdo nevstává.

Už nejsou to obydlí,
už nejsou to domovy,
už nepíše úkoly
tu nikdo Tomovi.

Vesnice duchů,
co možná tu zemřeli,
škrábu se v uchu,
jestli fakt museli.

Jen zeleň žije tu
a taky slunce,
z tohodle výletu
se mi svírá srdce.

Opuštěný dům, zničený za občanské války – Chorvatsko

Na vjezdu do této vesnice
pole jsou okolo silnice.

Však na těchto polích neroste obilí,
nějací šílenci miny tam zasili.

Na těchto polích roste jen zhouba,
miny tam zasadil nějaký trouba.

Jenže z min neplyne žádného užitku,
nenesou ovoce, a nechutnaj dobytku.

Tabule označující minové pole z občanské války – Chorvatsko

Tak tahle vesnice uprostřed polí
zeje dál prázdnotou, až oči bolí.

Ne změna klimatu, ne výbuch sopky.
To lidi změnili vesnici v hrobky.

Opuštěný dům, zničený za občanské války – Chorvatsko
  • Napsáno v Chorvatsku, při cestě na kole na jihovýchod v r. 2007
  • Konkrétně jsem básničku napsal poté, co jsem jel dva kilometry souvislým úsekem minových polí, ve kterém se člověk musel striktně držet na asfaltce, a po kterém následovala zničená, úplně prázdná vesnice, a po ní opět 1,5 km minových polí. Něco takového jsem neviděl ani v Bosně. Tam sice bylo mnoho zničených domů, jenže v každé vesnici bylo třeba 80% domů opravených a obydlených.
    Úplně zničenou a kompletně opuštěnou vesnicí jsem projížděl až v Chorvatsku. Docela nepříjemný pocit.
  • Ilustrační snímky jsou autentické, vyfotil jsem je v té vesnici (resp. minové pole před tou vesnicí), o které báseň pojednává

Skok nahoru na: Navigační menu
(klávesová zkratka Alt + Shift + horní „5”)

Zaujala Vás tato stránka?

  • Přidat do záložek (Ctrl+D)
  • Sdílet odkaz (vysílačka)Skok nahoru na:
  • Vytisknout (Ctrl+P)
  • Citovat podle ČSN ISO 690

    Tuto stránku

    ADÁMEK, Martin. Chorvatská vesnice. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2026-10-24]. Dostupné z: https://www.adamek.cz/basne/pacifisticke/chorvatska-vesnice

    Celý web

    ADÁMEK, Martin. Martin Adámek [online]. Náchod / Meziměstí [cit. 2026-10-24]. Dostupné z: https://www.adamek.cz

 

 
 

Národní kulturní dědictví

WebArchiv – Stránky archivovány Národní knihovnou ČR Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Jsou součástí kolekce českých webových stránek, které NK ČR hodlá dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat pro budoucí generace. Jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.  

 

 
 

Pro rozptýlení

Cestuje skupina inženýrů se skupinou manažerů ve vlaku. Každý manažer ma svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů volá: „Jde průvodčí!” a všichni inženýři se natlačí do jednoho WC. Průvodčí zkontroluje lístky manažerů a vidí, ze dveře na WC jsou zamčené. Zabouchá na dveře a zavolá: „Jízdenku, prosím!” Z WC se pode dveřmi vysune jeden lístek, průvodčí ho cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchazí.
Na zpáteční cestě mají manažeři jen jeden lístek, a světe div se, inženýři nemají žádný. Jeden z manažerů uvidí průvodčího a zakřičí: „Jde průvodčí!” a všichni manažeři se utíkají schovat na WC. Inženýři trochu pomaleji odcházejí na další WC. Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů na WC a zavolá: „Jízdenku, prosím…”
Ponaučení: Manažeři často používají inženýrská řešení, aniž by jim rozuměli.

 

Pro zamyšlení

Veškerá mizérie je v tom, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.
(více na toto téma)

[Bertrand Russell]