Hledat na tomto webu

Při psaní jsem narazil na dilema, s jakým i/y po „L“ se správně píší ližiny. Ližiny se sice píší s měkkým „i“ (např. když jde o kolejničky pod autosedačkou nebo o hagusy na střeše auta), ale ližiny vrtulníku jsou nápadně podobné lyžím a podle některých informací z technických kruhů se měly psát s tvrdým „y“.
Abych v textu o LZS nešířil jazykové bludy, kontaktoval jsem s dotazem na pravopis ližin vrtulníku jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
(Dotazy a argumenty zde z prostorových důvodů uvádím zcela přeformulované, zestručněné; části odpovědí cituji přesně.)

Z ÚJČ mi odpověděli, že slovo „ližiny“ vzniklo ze slova „líha“ (je příbuzné s „líhat“), a že tvarová, příp. funkční, podobnost ližin vrtulníku s lyžemi je jazykově irelevantní.
„V jazyce rozlišujeme dvě různá pojmenování různého původu:
sportovní náčiní pro jízdu po sněhu (lyže) na jedné straně
a technické prostředky umožňující změnu/přesné zajištění vzájemné polohy těles či styk určitých ploch těles – tj. posun/pohyb jednoho předmětu po druhém, příp. upevnění jednoho tělesa na druhé v profilované či jinak tvarově přizpůsobené ploše – (ližiny) na straně druhé.
Tedy i vrtulník disponuje ližinami“

Dobrá, vrtulník na ližinách jen líhá, nikam na nich nelyžuje, to celkem dává smysl. Ale jak je to s ližinami, které slouží k opravdové jízdě po sněhu? Konkrétně jde např. o ližiny:

1. letadla upraveného pro přistávání na sněhu
2. sněžného skútru
3. přívěsu za sněžný skútr
4. skibobu

Když zde ližiny slouží mj. i k stání („ležení“) zaparkovaného prostředku na zemi, tj. jde o „ližiny“, ale přitom je u jmenovaných prostředků (s přibližně rostoucí intenzitou) patrná podobnost ližin s lyžemi. A to nejen tvarová, ale zejména funkční a technicky-vývojová. Ty ližiny jsou zde prostě „lyže“, připevněné k nějakému dopravnímu prostředku, který díky nim jede po sněhu, tj. „lyžuje“. Např. u toho přívěsu jde jen o jeden pár lyží, korbu (nosítka), závěs, světlo a odpružení… ale základem jsou přece lyže.
Navíc u skibobu vidíme přímo v názvu „ski“, který jasně ukazuje na lyže. A kromě ližin přímo na skibobu má navíc jezdec malé lyžičky na nohou…
Takže proč to všechno, co vzniklo z lyží, principielně to jsou stále přibližně lyže a hlasově to nazýváme „ližiny“, máme psát s měkkým „i“?
A jsou vlastně to všechno správně česky lyže (přestože do nich nejdou zapnout přezkáče), nebo ližiny (přestože slouží k aktivní jízdě po sněhu, ne jen k ležení)?

Výtah z odpovědi ÚJČ:

„"Ližinami" nazýváme vše, na čem nějaký předmět "líhá (=lehá)" či prostřednictvím čeho si daný předmět může "líhat (=lehat)" na něco jiného. A proto: Kdykoli se z lyží stane technický prostředek ("lyže pro letadlo, skútr a skibob"), přestávají být lyžemi a stávají se ližinami, protože daný předmět na těchto "bývalých lyžích" začne "líhat (=lehávat)". Právě takto odlišujeme, že jde o koncepčně a funkčně podobné věci, ale každá slouží jinému účelu – lyže pro zábavu a sport, ližiny jako technický prostředek. A ještě jinak: Sám píšete, že byste uvedené technické prostředky lyžemi nenazval. Takový pocit sdílí celé jazykové společenství a způsob zápisu to respektuje. Právě proto máme v jazyce technický prostředek "ližiny" – pro odlišení – a neměli bychom se nechat svést na scestí věcnou a třeba i "genetickou", vývojovou podobností s věcí, kterou nazýváme "lyžemi". A ještě jinak: Na lyžích přece nelíháme (=neleháváme).“

Takže abych to celé stručně shrnul:

• Připevňujeme-li k lyžím boty a člověka, jsou to lyže.
• Připevňujeme-li k „lyžím“ nějaký jiný předmět (např. dopravní prostředek), jsou to ližiny, a to i přesto, že jejich funkce může spočívat ve smýkání po sněhu, podobně jako u lyží.
• Říkáme-li něčemu „ližiny“, musíme po „L“ vždy psát měkké „i“,
  a to i kdybychom ty ližiny (třeba pro přívěs za sněžný skútr) vyrobili ze starých lyží.
• Na lyžích se lyžuje; na ližinách se leží (líhá).